Zde se nacházíte: Média > Slavní majitelé
Norma Talmadge
Americká herečka (1897-1957)
Norma Talmadge byla jednou z největších hvězd němého filmu. Narodila se 26. května 1895 (později udávala rok 1897, ale pravděpodobnější byl rok 1893) v Jersey jako nejstarší ze tří dcer kontroverzního páru - aktivní a ctižádostivé matky Peggy Talmadge a chronicky nezaměstnaného alkoholika, který nakonec o jedněch Vánocích rodinu opustil. Norma ani její sestry Natalie a Constance (které se později také staly herečkami) rozhodně neměly nijak idylické dětství, ale matka se snažila seč mohla, aby dcerám zajistila slušnou budoucnost a povzbuzovala je všemožně v jejich herecké kariéře. Zatímco dcerky navštěvovaly obecnou školu, začala pracovat v prádelně a také vyučovat kreslení.
Norma Talmadge
Jednoho dne přišla Norma domů ze školy a mluvila o spolužačce, která byla modelkou pro obálky časopisů a také pro tzv. ilustrované music slides, které byly promítány na plátně během filmové projekce. Matka tuto informaci zaregistrovala, zaujala ji jako možná budoucí šanci pro sebe i své dcery a hned příští den se začala shánět po nějakém fotografovi modelek. Prvním odmítnutím se nedala odbýt a tak Norma dostala práci v New Yorku. A když posléze rodina shlédla v divadle její „debut“, rozhodla ambiciózní Peg prosadit svou dceru i ve filmu.
Normě bylo 14 let když přestala navštěvovat školu a s rodinou se přestěhovala do Brooklynu, kde sídlila filmová studia Vitagraph (ve 20. letech se spojila s Warner Bros Company). Peg s Normou se podařilo dostat za brány studií a navštívit ředitele castingu, který s nimi ovšem okamžitě vyrazil dveře. Ale osud si svou cestu najde - scénárista Breta Breuill byl tak okouzlen Norminou krásou, že jí nabídl alespoň malou roličku ve filmu The Household Pest (1909). Matka ovšem pokračovala v honu za dalšími rolemi a tak v roce 1910 Norma hrála v Love of Chrysanthemums, A Dixie Mother a A Broken Spell a mnoha jiných. Díky Breuillově patronátu a matčině aktivitě se v letech 1911-12 objevila ve více než 100 filmech.
První skutečný úspěch však přišel až v roce 1911 v malé roli švadlenky ve filmu A Tale of Two Cities s Mauricem Costellem, v té době velkou filmovou hvězdou. Ten jí pomohl zlepšovat se v herectví tak, že záhy přišly další nabídky. Protože hrála širokou škálu charakterů - cokoliv od starostlivé matky přes nemotornou servírku až k bezstarostné moderní dívce - obdivovala ji jak veřejnost, tak kritici. V roce 1913 byla zvolena nejslibnější mladou herečkou Vitagraphu a umístila se na 42. místě v žebříčku popularity časopisu Photoplay. V roce 1915 Norma zazářila ve známém propagandistickém filmu The Battle Cry of Peace. Za pět let u Vitagraphu natočila přes 250 filmů.
Norma Talmadge
Ale ambiciózní Peg to nestačilo, viděla Normin potenciál který by je mohl posunout ještě dál a uzavřela za ni dvouletý kontrakt se společností West Coast National Pictures. Odjely tedy do Kalifornie, ale bylo to totální fiasko, společnost se položila hned po prvním a jediném filmu. Naštěstí její sestra Constance v té době pracovala pro společnost Fine Arts a pro legendárního režiséra D.W. Griffitha, kterého přesvědčila, aby angažoval také Normu. Ta zde během 8 měsíců zazářila ve filmech jako The Missing Links, The Children in the House, Going Straight nebo The Devil's Needle. Když kontrakt vypršel, vrátila se rodina do New Yorku.
Díky svému pěknému vzhledu a talentu a samozřejmě také své matce, která ji stále neúnavně propagovala, stoupala Norma na žebříčku popularity stále výš. Její úspěch vyvrcholil v roce 1916 když na jedné party potkala producenta Josepha M. Schencka. Ten jí byl tak uchvácen, že jí navrhl jak sňatek, tak společné produkční studio, čemuž se nedalo odolat - o dva měsíce později (20. října) se vzali. Společně tedy založili Filmovou společnost Normy Talmadge, jednu z nejlukrativnějších společností ve filmové historii. Norma v ní zaměstnala i své sestry - zatímco sama natáčela srdceryvná dramata, sestra Constance se specializovala na komedie; třetí sestra Natalie natočila filmů jen několik, poté si vzala známého komika Bustera Keatona.
S Schenckovým zázemím tedy společnost vyprodukovala množství filmů, z nichž první byl Panthea. Film se stal byl hitem a vrátil Normu na absolutní vrchol. Následovaly další filmy včetně The Law of Compensation a Poppy. Norma byla jednou z nejzářivějších hvězd celého zbytku němé éry. Na vrcholu své slávy vydělala $10,000 týdně a dostávala okolo 3,000 dopisů od fanoušků za týden! Byla jednou z hvězdné trojice s Douglasem Fairbanksem a Mary Pickfordovou.
Norma Talmadge
V roce 1920 přesunula svou produkční společnost do Hollywoodu a během dvacátých let pokračovala v trimfu ve filmech jako Yes or No (1920), Passion Flower (1921) a v jejím největším hitu Smilin' Through (1922). Film Secrets (1924) byl však zlomovým bodem její kariéry. Ačkoliv pokračovala v natáčení dál - Kiki (1926) nebo Camille (1927), filmy jaksi ztratily její typickou vášnivost a popularita začala pomalu klesat. Mimoto se éra němého filmu pomalu chýlila ke konci a ze dvou zvukových filmů, které Norma natočila - New York Nights (1930) a DuBarry, Woman of Passion (1930), nebyl úspěšný ani jeden. Možná to bylo i proto, že její brooklynský přízvuk byl v příkrém rozporu se sofistikovanými rolemi a s její něžnou a křehkou osobností, na jakou byli diváci z filmového plátna zvyklí. Norma odešla do ústraní, nicméně jako velmi bohatá žena. Jakmile opustila svět filmu, zbavila se okamžitě a ráda i všech povinností a zodpovědností hvězdy - když ji prosili fanoušci o autogram, odmítla je slovy „Jděte pryč, už vás nepotřebuji.“
V roce 1934 se rozvedla se Schenckem, se kterým již 7 let nežila, a vzala si George Jessela. Byla v kritickém věku pro každou herečku obdivovanou pro svůj křehký vzhled - blížila se jí čtyřicítka. Jessel měl svoji vlastní rádiovou show a Norma si myslela že by to mohla být nová šance k obnovení její bývalé slávy. Ale show pomalu upadávala a nakonec byla definitivně zrušena a s ním i Normina poslední naděje na roztříštěnou kariéru.
V roce 1939 se s Jesselem rozvedla a propadla drogové závislosti na prášcích proti bolesti, které brala kvůli těžké artritidě. V roce 1946 si vzala svého lékaře Dr. Carvela Jamese, který jí poslední roky života zpříjemnil jak to jen bylo možné - především svou lékařskou péčí. Po sérii mrtviček zemřela na Štědrý den 1957 v Las Vegas. Měla 62 let a hrála ve stovkách filmů. Ale život a pamět lidí je krátká - dnes je vzpomínána už jen málo, a když, tak už jen jako hraběnka s Brooklynským přízvukem ve filmu Zpívání v dešti.
Ačkoliv by se mohlo zdát, že byla vypočítavou nebo snad tvrdou ženou jdoucí chladně za svým cílem, není to pravda. Nebyla ale ani tou éterickou a sofistikovanou kráskou, kterou obdivovali diváci v němých filmech. I přes závratnou kariéru nalinkovanou svojí matkou neměla příliš šťastný život. Dětí se nedočkala, její sláva zapadla. Byla však i přesto neuvěřitelně veselá, optimistická a přátelská a k takové povaze snad ani jiné plemeno než rozesmátý a aktivní špic patřit nemůže.
Publikováno 23.09.2003. 2003, www.spicove.cz