Zde se nacházíte: Archiv > Klub
Založení Evropského klubu pro špice (1)
Marie Marušková
V minulém čísle klubového Zpravodaje jsme vás informovali o možnosti účastnit se speciální evropské výstavy německých a japonských špiců v sobotu 22.září v německém Aachenu - Euregioschau 2001. Z Čech se zúčastnil jediný vystavovatel, pan Černohorský s ročním trpasličím pejskem dovezeným ze Švédska Noble Art Daystar at Domor. Tento pes ve třídě mladých a v konkurenci sedmi psů získal první místo a CAJC. Fena z chovu pana Černohorského Heidi Lví domov získala ve třídě otevřené v konkurenci devíti fen velmi pěkné páté místo se známkou výborná. Gratulujeme!
Na této prestižní výstavě se sešla velmi zajímavá konkurence psů a fen z osmi zemí Evropy. Bylo přihlášeno 212 jedinců z Nizozemí, Švýcarska, Francie, Švédska,Dánska, České republiky a Německa. Neuvěřitelné vám bude připadat moje sdělení, že na výstavu bylo přihlášeno 68 vlčích špiců ze šesti zemí Evropy. Značnou měrou se na tomto počtu podíleli keeshondi, kteří ovšem nesli kvalitativní znaky vlčích špiců. Mám tím na mysli zejména dobré vybarvení srsti a standardní výšku. Jak se ukazuje, hlava a kostra keeshonda zcela jistě dobře vyrovnává někdy se objevující hrubší typy vlčích špiců.
Jak svízelná je situace v rázu velkých špiců v celoevropském měřítku se ukazuje i z počtu přihlášených jedinců na této výstavě. Velký špic bílý 3 psi a 1 fena. Velký špic černý 1 pes a 2 feny. Obdobná situace je v rázu středních špiců. Zde byli předvedeni v bílé barvě 1 pes a 1 fena, v černé barvě pouze 3 psi.
Na neděli 23.září bylo německých klubem špiců uspořádáno setkání zástupců evropských klubů zastřešujících plemena německých špiců, pomeranianů, vlčích špiců, keeshondů a japonských špiců za účelem založit Evropský klub špiců a stanovit základní chovatelské perspektivy a cíle pro nejbližší období. Za náš klub byla přítomna paní Pavlíková, Marušková, Pečená a Spolková. Jednání probíhala celý den ve velmi přátelské atmosféře a korektně. Bylo řečeno mnohé a já se pokusím ve zkratce uvést ta základní témata, která nás mohou v souvislosti s naším chovatelským trendem zajímat.
V současné době považují naši němečtí kolegové za nejdůležitější udržení původních barevných rázů, zejména u malých špiců. Naléhavost tohoto požadavku zdůvodňovali vytrácením se těchto barev z chovu vlivem přeřazování trpasličích přerostlých jedinců do malého rázu. Vzhledem k tomu, že v trpasličím rázu se spojují zvířata bez ohledu na barvy (!), je tento vývoj logický. (Připomínám základní nebo jinak původní barvy špiců: jsou to bílá, černá a hnědá, čistá oranžová, čistá vlkošedá.) Současně s "namíchanými" barvami se dostal do rázu malých i poněkud odlišný typ hlavy, který spíše připomíná pomeraniana. I to je logické, uvážíme-li, jak mnoho se preferují v rázu trpasličím právě tyto typy.
Z těchto důvodů německý klub zavedl opatření, která neumožňují přeřazování tzv. přerostlých trpaslíků do malého rázu. Nám nepřísluší polemizovat s jejich rozhodnutím, nicméně můj osobní názor je rozumná cesta středem. Zvíře, které splňuje požadavek barevnosti i typu, je škoda vyřazovat, neboť může být nositelem dobré nepříbuzné krve s řadou výborných vlastností. Ráda bych v této spojitosti připomněla, že převážná většina našich trpaslíků si stále udržuje dobrou barevnou rozlišitelnost základních a tzv. nových barev. V tomto trendu čistých barev hodláme pokračovat i nadále. Stejně tak je tomu i u malých špiců. Mělo by proto závazně platit pro naše chovatele doporučení barevných křížení, jak bylo uvedeno ve Zpravodaji č. 1/2000, str. 7 a 8.
V návaznosti na problém přeřazovat či nepřeřazovat velikostně neustálená zvířata se diskutovalo o tom, zda by nebylo rozumné posunutí horní hranice výšky trpasličího rázu až na velikost 24 cm. Zástupci německého klubu potvrdili, že v rámci klubů té které země jsou určité úpravy směrem k potřebám a chovatelské základně plemene a rázů možné. Nevidí proto důvod k nějakým úpravám standardu.
Další diskusní téma otevřel ve svém příspěvku delegát z Francie. Týkalo se extrémního upravování srsti zejména u pomeranianů, ale nejen u nich. V živé debatě na toto téma se převážná většina přítomných sjednotila v názoru neupřednostňovat na výstavách takto extrémně upravované psy. Rozhodčí by měli respektovat přirozenější vzhled, který je u špice charakteristický.
Dovolím si k tomu opět doplněk. Pokud nebude požadavek na střízlivé, přiměřené upravování srsti zakotven přímo standardem, bude i nadále na vůli a míře vkusu rozhodčích, které zvíře upřednostní. Posuzování psů je věc subjektivního názoru. Co tedy není standardem označeno za nežádoucí, to je možné.
Jako nedoporučitelný byl označen návrh švédské delegátky, která požadovala osamostatnění pomeranianů. Kolem tohoto tématu se kupodivu nerozvinula žádná větší diskuse.
Velmi naléhavý se jeví problém udržení středních a velkých špiců. Pan Mende, poradce pro velké špice v Německu, měl připravenu studii o stavu chovu velkých bílých špiců z pohledu historie i současnosti. Dobře se poslouchalo konstatování pana Mendeho, že rodokmeny německých i našich odchovů velkých špiců, a to zejména černých, se dlouhodobě prolínají. Nic to ovšem nemění na skutečnosti, že chov rázu velkých černých špiců je na vymření. Nelze tomu zabránit žádným dovozem. Pro nás maličko naděje ještě svítá, v Německu je situace horší. Ostatní země prakticky nemají co nabídnout. Velmi podobná je situace u středních špiců a rovněž i tady je ohroženější černá varianta. Je to smutné konstatování s velmi mlhavým příslibem do budoucnosti.Za náš chov těchto rázů k tomu mohu dodat jediné. V našem klubu je několik zapálených lidí, kteří to přes nesnáze spojené s chovem těchto variant nevzdávají. Já na ně moc spoléhám a děkuji jim za to. Slova díků, která zazněla od pana Mendeho na adresu našeho klubu, nás zavazují. Rozhodně budeme naši vzájemnou spolupráci udržovat a v rámci možností rozvíjet.
Z časových důvodů nebyla řešena řada problematických otázek. Bylo nutno přistoupit k slavnostnímu aktu podpisů zakládající listiny Evropského klubu špiců. Všichni přítomní odsouhlasili pravidelné setkávání delegátů vždy po dvou letech postupně v každé členské zemi. Na závěr jsme byli ujištěni našimi hostiteli, že všem zúčastněným klubům bude doručen Výklad standardu německých špiců, což by mohlo doplnit některé stávající nejasnosti.
Dojem, který v nás setkání v Aachenu zanechalo, byl veskrze pozitivní. Práce našeho klubu tam byla kladně ohodnocena a pro nás je potěšitelné, že se o ní v Německu ví. Rovněž příslib budoucí spolupráce na úrovni většiny evropských zemí se jeví jako velmi praktický. Pokud bude práce evropského klubu skutečně funkční ve smyslu napomáhat zejména k udržení genofondu ohrožených rázů, pak naše setkání nebylo zbytečné.
Problémů v chovu každého plemene je dost a špicové nejsou výjimkou. Řešit v širším evropském měřítku se budou především otázky zdraví populace psů a problémy z toho plynoucí. Nevyhnou se ani nám. I zde vidím mnoho prostoru pro spolupráci a výměnu zkušeností. Budoucnost ukáže, jak se bude dařit.
Nelze než si vzájemně přát klid a lepší celospolečenskou atmosféru pro realizaci všech podobných plánů a báječných setkání.
Související články:
Publikováno 1.2.2002. 2002, www.spicove.cz