Zde se nacházíte: Chovatelství psů > Etologie
Když je pes obrazem svého pána
Jan Hogh
Psi znají radost a zklamání, těší se, trpí, a dokonce i sní. Jejich emoce se v podstatě neliší od emocí a nálad lidských. Vždyť psi žijí po našem boku už několik desítek tisíc let. Začínají se nám nebezpečně podobat, duševně i fyzicky. Nebo je tomu naopak?
Nevíme skutečně, co se odehrává uvnitř psí duše, a to i přesto, že takový znalec lidského ducha, jakým byl Sigmund Freud, přesvědčivě tvrdil, že psi milují přátele a nenávidí nepřátele. Na rozdíl od lidí, kteří nedovedou dávat čistou lásku a směšují ji s nenávistí. Citové vzplanutí člověka pro psa vzalo na sebe v mnoha případech až patetickou formu. Třeba v podobě tohoto epitafu: "Měl všechny ctnosti člověka, ale žádnou jeho neřest." Tento slavný náhrobní nápis věnoval básník George Gordon Byron svému novofundlanďanovi, s nímž si přál být po své smrti pochován. Lidové rčení, že v jistém okamžiku se pes začíná podobat svému pánu a naopak, proto neberme s rezervou. Známe totiž případy, kdy byl pes zatracen jenom proto, že jeho povaha neladila s povahou pána. Hitlerův lékař Ferdinand Sauerbruch ve svých pamětech vzpomíná, jak na něho ve vůdcově horském sídle zaútočil německý ovčák jménem Wolf. Lékař však psa zpacifikoval a ve chvíli, kdy vůdce vstoupil do pokoje, pes mu poslušně dával pac. Hitler, nepříčetný ze psí nevěry, se na lékaře obořil: "Co jste to udělal! Vždyť jste mi odloudil jedinou bytost, která mi byla opravdu věrná!" Tato událost natolik narušila pouto mezi Adolfem Hitlerem a Wolfem, že vůdce nakonec psa lékaři věnoval. Příběh může ilustrovat skutečnost, že zatímco člověk obyčejně vyhledává svého životního druha podle pravidla, že protivy se přitahují, ve vztahu pes - člověk je tomu naopak.
Další užívaná fráze sděluje, že pes je zrcadlem svého pána. Známý ruský fyziolog I. P. Pavlov při svých pokusech stanovil, že podle síly, vyrovnanosti a doby trvání vzruchů a útlumů existují čtyři druhy psích povah: psi vznětliví, psi sangviničtí, psi flegmatičtí a psi se slabou povahou. A jestliže vrána k vráně sedá a člověk si vybírá psa k obrazu svému, není náhoda, že vznětlivý muž dá přednost psu s výbušnou povahou, flegmatik chce pomalejšího psa a člověk žijící o samotě si pořizuje psa, jehož typickou vlastností je silný vztah k pánovi. K tomu všemu lze vypozorovat přímou úměru mezi fyzickým vzhledem pána a jeho psa. Americká agentura pro výzkum veřejného mínění MediaStart provedla před časem pro nedělní přílohu deníku New York Times studii, ve které byl srovnáván životní styl majitelů psů s charakteristickými znaky jejich miláčků. Prokázalo se, že lidé přistupují k výběru svého psa mnohem rozumověji, než se očekávalo. Například 90 procent newyorských chrtů patřilo do rodiny, která se intenzivně věnuje sportu. Víc než 70 procent psů mohutnějších plemen (mastif, doga, bernardýn) si pořídili lidé nižšího vzrůstu, jako by se tím potvrzovalo pravidlo o léčbě napoleonského komplexu. Luxusní plemena (mimo jiné pinč, pudl, špic), jejichž zevnějšku je potřeba se velmi věnovat, jsou častěji v držení osaměle žijících žen. Součástí studie byl i rozbor plemen, která jsou nejvíc k vidění v barech a kavárnách. S přehledem zvítězily psí rasy známé svou poměrnou nevzrušivostí (buldok, baset, mopslík). Ostatně, které jiné plemeno by bylo schopno vydržet to věčné polehávání pod stolem u nohou svého majitele. Někdy může nabýt podobnost mezi psem a pánem až komických rozměrů. Stačí porovnat jedince bojových plemen (pitbulteriér) s jejich majiteli. I když, abychom nekřivdili těmto úžasným psům - jejich nejhorší vlastností není chuť bojovat, ale jejich pánové. Podobnost psa a člověka nebývá čistě náhodná. Vezměme si takového řezníka. Toto povolání vyžaduje muže silně stavěného, pevného a rázného, jehož vzhled do jisté míry určuje i nemístná konzumace masa. Po generace byl řezníkovým protějškem, zvláště v Německu, rotvajler, známý též pod přezdívkou řeznický pes. Tento pes původně sloužil jako tahoun malých řeznických vozů a hlídač transportů dobytka. Osvědčil se pro svůj klid, dobromyslnost, velkou sílu a vytrvalost a zároveň nedůvěru k cizím lidem. Tyto vlastnosti jsou v literatuře často vydávány za prototyp řezníkovy povahy.
Zjednodušeně, kdo tedy koho vlastně ovlivňuje víc? Pes člověka, nebo člověk psa? Někteří odborníci na chování zvířat - etologové tvrdí, že lidé a psi se po desítky tisíc let vyvíjeli v podstatě společně. Proto lze předpokládat, že psi s námi sdílejí i určité způsoby myšlení. Majitelé psů v této chvíli namítnou, že je to důkaz, že psi nejsou hlupáci. Psům můžeme dokonce změřit inteligenční kvocient, a to podle testu, který byl vytvořen Stanlye Corenem, amatérským cvičitelem psů a profesionálním psychologem z univerzity v kanadském Montrealu. Pes, který podstoupí test, by měl být alespoň rok starý a měl by žít s osobou provádějící test alespoň tři měsíce. Aby byla zachována regulérnost stanovení hodnot psí inteligence (PIQ), provádí se test pouze jednou nebo dvakrát. Lze jej rozdělit na několik dní, pouze úkoly 4 a 5 se musí provádět hned po sobě. Během testu zachovávejte klid. Neznervózňujte psa, nekřičte, neprojevujte pohoršení ani přehnané nadšení. Pro majitele, jejichž pes v testu propadl, má Stanley Coren útěchu a radu. Pomalejší pes se tak brzy nenudí a nepotřebuje stále společnost.
Stanley Coren dosud nesestavil detailní seznam pořadí nejchytřejších plemen. Uvádí pouze šest psích ras, které dosahují nejlepších výsledků: německý ovčák, puli, norský elch, šeltie, pudl a dobrman. Existuje ovšem rozsáhlá tabulka "pracovní inteligence", která vychází z dlouhodobého hodnocení 200 amerických cvičitelů psů. I zde jsou ovčáci, pudli, šeltie a dobrmani na předních místech. Border kolie a zlatý retrívr jsou sice velice poslušní a užiteční, ale méně inteligentní. Uprostřed žebříčku jsou kokršpaněl, teriér a velký knírač. Neúspěšní jsou německý ohař, west highland white teriér, boxer a jezevčík.
Publikováno 20.4.2005. Zdroj: server www.idnes.cz 26.1.2002.