Zde se nacházíte: Chovatelství psů > Etologie
Socializace psů
MVDr. Simona Müllerová (trojsky.kun@volny.cz) http://www.volny.cz/trojsky.kun/
Ranná socializace
Je to první kontakt štěněte se psí a lidskou rodinou. S jejich maminkou je to samozřejmé, s jejich lidskou maminkou je to u nás také samozřejmé, protože je pusinkuji a chovám od prvního dne života.
Časná socializace
Probíhá s větší lidskou a psí smečkou. Můj názor je, že velmi malá štěňata kojená od své matky mají vysoké hladiny protilátek a nemám obavy z návštěv. Zájemci se mohou dívat na štěňata ihned po porodu, několikadenní jim je půjčím do ruky a od tří týdnů tu s nimi sedí celé hodiny a chovají si je. Chci, aby si štěňata uložila pach lidí a zejména svých budoucích pánů.
V zimě jsou štěňata celou dobu s námi doma, od 4 týdnů už spí často bez lidí (nedá se s nimi vydržet), ale od rána v psím pokoji cvičím, medituji, vyřizuji poštu..., odpoledne se u nich Helenka učí nebo se dívá na televizi. Odchov štěňat je jediná doba, kdy se smí často dívat na televizi. Večer si manžel u nich čte nebo já píšu články, učím se, věštím.
Od pěti týdnů je máme přes den v kuchyni, takže společně vaříme a provádíme jiné domácí aktivity. Po svých ranních činnostech je odnesu dolů a večer si je zase přenesu do psího = meditačního pokoje. Když už jsou v kuchyni, seznamují se s dalšími psy naší rodiny. Pokud je teplo, chodí na pár hodin ven, asi tak od 4-5 týdnů, podle vyspělosti a počasí, čím je tepleji a čím jsou vyspělejší, tím déle jsou venku. S námi doma jsou když vařím a uklízím, jakmile musím ordinovat, odnesu je ven. Když jsou venku, má Helenka povinné návštěvy spolužáků a MUSÍ si štěňaty hrát. V rámci canisterapie nás navštěvují mateřské školy i školy, kde po 4 dětech provádíme lovení dítěte malými bulteriéry... Děti jim dávají tabletky, homeopatika, vitamíny. Děti ze základní školy už nebývají tak úspěšně uloveny, ale pomáhají mi s očkováním, stříháním drápků apod.
Protože mám ordinaci v domě, nepřevlékám se z ordinace k vlastním psům a psi spí i v ordinaci. Myslím si, že moje smečka je velmi dobře vybaveny proti běžným infekcím. Také mám ten názor, že štěně má chodit ven co nejdříve pokud není v okolí prokázaná vážná infekční nemoc. Než je štěně přiměřeno chráněno vakcinacemi, jsou mu 4 měsíce. V té době končí druhá fáze vtiskávaní. Pes, který do té doby není dostatečně kontaktován s lidmi, zvířaty a provozem mimo dům, bývá bázlivý. Navíc není chráněn proti běžným patogenům a vstup před dům je přímo infekční bomba.
Já doporučuji rozumně přistupovat k lidským i psím miminkům a nechat je přičichnout k životu kousek po kousku. Milující maminka jistě pozná odchylku od normálního zdravotního stavu a udělá opatření. Homeopatická, bylinková, případně navštíví svého lékaře. Moji vlastní psi od 6ti týdnů chodí ven a už cvičí metrové stopy a aporty... Moc je to baví. Není to povinnost, je to hra. Pomalu se učí trpělivosti a sebeovládání neboť než dojde ke hře s kůží, musí jít kousek u nohy a sednout si a vteřinu setrvat než je pustím z vodítka.
Stále jim tak závidím, že stačí ovládat takovou chvíli a dosáhnou cíle. Kolik času já ještě strávím čekáním a odříkáním... Jak ráda bych seděla milujícímu pánovi u nohy, aby mě pak dal volno a chvílemi si se mnou hrál a pak bychom spolu pracovali, udělala bych pro něj cokoliv, protože by se se mnou mazlil a byl by na mě pyšný. Měla bych jistotu, že se ke mně vrátí, a tak bych zvládla dlouhé odložení. Natrénoval by si mě pěkně minutu od minuty. Jenže já nejsem svůj pes. Musím poslouchat vyšší síly a když zlobím, tak dostanu přes čumák. Když jsem poslušná, získám "volno", svobodu. Máme to všichni s tou socializací strašně těžké...
Učte své pejsky odmalička, připravte je na život, na disciplínu, na respekt, na sebeovládání, abyste si společně mohli užívat lásky a svobody. Aby to aspoň ti psi měli lehčí než my, aby se netrápili tím, že něčemu nerozumí. Že nechápou proč nemají to, co právě chtějí.
Socializace ve smečce
Kvůli správnému sociálnímu chování je nutné, aby se spolu stýkala štěňata různých věkových kategorií. Pokud dojde ke konfliktu, je to v přítomnosti majitele, když si ho žárlivý jedinec hlídá. Anebo pokud zapomenete ve smečce kost. Drobné bitvy je třeba ponechat bez zásahu. Smečka si musí vytvořit vlastní hierarchii. Pokud opakovaně zasahujete do úpravy postavení ve smečce, uvnitř smečky je situace nejasná. Vy jste sice vůdce a vás všichni respektují, ale uvnitř to vře a čeká na okamžik, kdy psi ucítí, že nejste doma (poznají to) a vyřídí si účty. U vznětlivějších psů je třeba být velmi opatrný na ponechané předměty v prostoru, který smečka obývá. Pokud psi dlouho nevidí pána, je lépe je nehladit po příchodu, nevšímat si jich anebo je hlasově udržovat v poslušnosti. Rozdělit smečku na nekonfliktní části a přivítat se. Moji psi se občas poprali, když jsme byla den pryč a po návratu pohladila prvního dříve než druhého...
Správně socializovaní a pravidelně cvičení psi se neperou. Jsou ovládání vůdcem smečky a mají dostatek aktivity, takže se nepotřebují vybíjet rvačkou. Udržovaní smečky v podřízeném stavu a mít je pod kontrolou vyžaduje pozornost vůdce, ale i vcítění. Také znalost psí psychiky. Pustíte psa z vodítka, vyrazí vpřed plný elánu. Potká druhého a hrdině do něj vrazí. Nečekaně "napadnutý" se může ohradit zavrčením, které si (sice radostně) narážející pes špatně vysvětlí a je tu bitva z omylu. Hierarchicky nadřazení jedinci velmi rádi po povelu volno narážejí do níže postavených. Je-li hierarchie jasná, níže postavený pes uhne a nereaguje.
Případ - chyba v povelech: Každý večer běhám se psem, manžel také. Můžeme se potkat. Psi jsou rozběhlí, je tma, nejsou připravení na klidový čichový vjem, běží, špatně vidí a narazí na psa... Já už dopředu rázným tonem upozorňuji psy - pomalu, opatrně, při přiblížení velmi rázně velím "Nech psa". Nikdy se nic nestane. Poslední setkání - Mystica vyráží proti Siddharthě, je velmi veselá. Siddhartha skoro nevidí. Je nejvyšší fena. Jsem 20m za psem a velím: "Nech psa, nech psa". Psi jsou u sebe, předpokládám, že manžel, který je 1m u nich převezme velení. Manžel vidí nenaježené psy vedle sebe zdánlivě v klidu a řekne "Hodná", ve snaze pochválit je za korektní setkání. Chyba lávky, situace nebyla ustálená. Holky jsou v sobě. Obě si totiž myslely, že se ohrožují, můj ton hlasu je udržoval v poslušnosti a chtělo to cvičit chůzi vpřed a pomalu a ovládat je. Pochvalu si vysvětlily jako své vnitřní správné myšlení.
Buďte velmi opatrní na povel "Hodná". Někdo používá povel "Hodný" místo povelu "Klid". Proč ne, ale je třeba si ujasnit, co po vyřčeném povelu bude vždy následovat. Pokud doma není jednotná terminologie, pak v ordinaci na stole slovo "Hodný", když pes se zmítá a hodlá přemoci lékaře i majitele, je naprosto nesprávný. Stejně tak pištící pes v autě je uklidňován povelem "Hodný". Majitel to vyslovuje velmi konejšivě, snaží se uklidnit psa. Ve skutečnosti ho chválí za nesprávné jednání. Stejně tak majitelka naší Cardamine používá povel "Hodná" pro KLID i pro POCHVALU. Cardamine naráží a štípe všechny příchozí psy. Od své paničky slyší "Hodná", takže se zlozvyku nezbaví. Já křiknu "Přestaň" nebo "Nech psa".
Publikováno 23.5.2005. Uveřejněno se souhlasem autorky.