Zde se nacházíte: Chovatelství psů > Začínáme s chovem
Chovná nebo chovatelská stanice?
Mgr. Kateřina Čechová (dorothea@schnauzer.cz) http://www.schnauzer.cz/
Setkáváme se s označením obojím, ale který výraz je správný? Budeme stále jen psát ch. st., abychom se náhodou nespletli?
Zabrousíme tedy na chvilku do lexikologie a slovotvorby, abychom se zamysleli nad tímto označením. Přestože Výkladový slovník jazyka českého uvádí název chovatelská stanice, nedomnívám se ani zdaleka, že toto označení je správné.
Předně vyjděme z formuláře, na kterém si žádáme o mezinárodní chránění chovu a vycházejme tedy od slova chov. Stanici si apriorně nezřizujeme proto, abychom se stali chovateli, nýbrž pro to, abychom si nechali chránit název našeho chovu. Je to tedy stanice zřízená pro chov a od toho pak stanice chovná. Chovatelská by byla tehdy, kdybychom si nechali chránit název svého chovatelství. Přídavné jméno chovný je tedy odvozeno od substantiva chov, zatímco u chovatelský je ještě činitelská přípona -tel, tedy slovo již od substantiva chov jednou odvozené. Základem slova, ze kterého se dále odvozuje chovná stanice je tedy -chov-, z toho pak např. odchovna (také by nemohla být odchovatelna). -tel přípona je příponou činitelskou, lze ji tedy použít pouze k tvorbě slova, ve kterém je aktér a daný výraz s aktérem přímo souvisí. Stanice je chovná, jelikož je v ní realizován chov, ano lze namítnout, že prostřednictvím chovatele - ale až prostřednictvím, nikoliv však bezprostředně, čímž nelze použít činitelskou příponu (čili sufix) -tel. Stanice, kde se koná chov, stačí jednoznačně pojmenovat normálním slovotvorným postupem, kdy se vytváří adjektivum sufixem -ný, -ná, -né. Chovatelské mohou být plány, chovatelské může být úsilí, chovatelské mohou být úspěchy, stejně jako je výuční list, nikoliv vyučitelský - přestože se výuka realizuje prostřednictvím učitele, tedy slovo se stejnou činitelskou příponou. Stejně tak by nám neznělo, kdybychom místo "výchovný ústav" používali "vychovatelský ústav".
Výraz chovatelská stanice se však vztahuje k osobě, nikoliv k samotnému procesu, kterým chov je. Logičtější je tedy označit stanici podle děje, který zde probíhá, totiž k chování a odchovávání.
Pevným vodítkem nám také budiž doklad nad doklady - rodokmen. Zde je v hlavičce jasně napsáno: Jméno - Chovná stanice. De facto by nebylo o čem diskutovat, proto mě stále zaráží, že lidé a dokonce i chovatelé stále používají výraz "stanice chovatelská". Ano, sama Plemenná kniha v tomto jednotná není, jelikož žádost o mezinárodní chránění chovu odevzdáváme na "Registr chovatelských stanic", zatímco v hlavičce rodokmenu se striktně objevuje "chovná stanice".
Ano, každý jazyk je útvar velice živý a tvárný, je třeba neustále jej proměňovat. Tady však bude třeba ustanovit jen jeden výraz a brát ho jako závazný, abychom nemuseli nejistě psát ch.st., ale s jistotou napsali chovná. Notabene jednou ze základních vlastností jazyka je sklon ke zkracování výrazů a k lepší pojmenovatelnosti. Zde se nám v souladu se všemi pravidly nabízí příležitost udělat navždy tečku za chovatelskými stanicemi.
Publikováno 22.4.2002, poslední změna 3.5.2006. 2002, uveřejněno se souhlasem autorky.