Zde se nacházíte: Chovatelství psů > Začínáme s chovem
Štěňátko špice - návod k použití
Hana Toulová (toul@volny.cz) http://www.cherie-boheme.com/
Úvodem bych chtěla upozornit, že koupí štěňátka získáváte standardní zvířátko daného plemene. Proto máte štěňátko s rodokmenem, aby Vám v dospělosti nepřipomínalo špicovitého voříška kříženého s jezevčíkem od sousedů. Rodokmen je jako záruční list, že skutečně kupujete to, co předpokládáte, že kupujete. V ceně štěněte je zahrnuta identifikace štěněte (např. čipování), nejméně jedno očkování, Europas a průkaz původu - pokud není ve smlouvě uvedeno jinak.
Je pravděpodobné, že špic bohatě naplní Vaše představy o psím kamarádovi. Jestliže stojíte o výstavní kariéru, čtěte dále pozorně. Ve věku, kdy je štěně k odběru od chovatele, je těžké předpokládat, jak dalece bude úspěšné na výstavách. Štěně po jakkoli výstavně úspěšných rodičích může a nebo nemusí vyrůst v absolutní špičku. Je to živý, velice rychle se měnící organismus a na přesnější soudy je lépe počkat nejméně do 10 měsíců věku. Takže jsou-li pro Vás výstavy a chov velmi důležité, kupte si už skoro nebo úplně dospělého pejska. Asi se budu dále v textu opakovat, ale uvědomit si při koupi všechny možnosti považuji za opravdu nutné. Zklamaný a nešťastný majitel rovná se zklamaný a nešťastný pejsek a to já "svým" štěňátkům opravdu nepřeju.
Doufám, že jste se pro štěňátko špice rozhodli po zralé úvaze a víte, že takové psí miminko vyžaduje spoustu pozornosti. Pojednání o správném přenášení (jedna ruka pod hrudník a druhá pod zadeček) a o tom, že pejsek není hračka pro děti ani módní doplněk a některé další všeobecně známé pravdy přeskočím jako všeobecně známé. Přesto si dovolím trochu radit.
Štěně lze odebrat nejdříve ve věku 7 - 8 týdnů. Při předávání musí být identifikované, tj. musí být tetované nebo čipované, nejméně jednou očkované kombinovanou vakcínou proti psím nemocem a vystavený buď mezinárodní očkovací průkaz nebo už přímo Europas (obdoba lidského cestovního pasu s vyznačenými čísly identifikace a provedeném očkování). Naši pejskové jsou zpravidla označeni mikročipem a mají vystavený Europas.
Základní výbava
Předem byste měli mít koupenou výbavičku. Základní výbavička by měla obsahovat jednořadý kovový hřeben prostřední hustoty, nejméně dvě nerezové misky, jednu na granulky ve velikosti lidské kompotové misky, a na vodu trochu větší, na venčení a procházky pro špice malé kšírky, nejlépe ve tvaru osmičky, co nejtenčí, z měkkého materiálu a povolovací tzv. "flexi" vodítko. Osmičkové kšírky jsou vyzkoušeným tvarem, který nevytrhává srst z bohatého špicího límce a svojí mohutností neruší vzhled psa, jak by to udělaly kšírky s několika spojnicemi. Pro počáteční dobu nácviku k čistotě je možné zakoupit i kočičí záchodek a učit štěně vykonávat potřebu na něj. Jestliže se podaří toto štěně naučit, je to velice výhodné pro štěně i pro majitele. Samozřejmě neodpadá tím nutnost chodit na vycházky. Štěně potřebuje kontakt s okolním světem a oba (i majitel) dostatek pohybu. Zajištění výbavičky v různém rozsahu (včetně granulek, včetně pelíšku atd. - podle zájmu a možností) je možné si dohodnout s chovatelem předem. Není zahrnuta v ceně štěněte.
Strava
Granulky by měly tvořit základ stravy štěněte. Dobré granulky určené pro štěňata malých plemen! Předpokládat u granulek za 15 Kč/kg, že budou dobré, je nesmysl a jestliže by z nich štěně nedostalo průjem, byl by to zázrak... Protože na trhu je nepřeberné množství značek, je lepší se přidržet osvědčených (Royal Canine, Hills, Purina - prostě superprémiová krmiva). Platí, že to co vložíme do štěněte v prvním roce věku, pak mnohokrát ušetříme na návštěvách u veterináře. Malá štěňata by měla jíst asi 5x denně. Snídaně např. granulky, sváča - tvaroh, piškotky nebo rýže s mlékem (ředěná Tatra neslazená), krupičná kaše nebo podobně, oběd granulky, druhá sváča ovesné vločky spařené v mikrovlnce, vařená rýže nebo těstoviny s bílým masem (nebo syrovým žloudkem) + trocha vařené zeleniny, přelité neslaným vývarem, večeře granulky. Mimo jídlo je možné štěněti nabídnout vařenou zeleninu kdykoli a s výjimkou luštěnin jakoukoli, ovoce, jako odměna piškotek. Postupně počet krmení omezujeme - od 1 roku věku stačí krmit 2x nebo i jen 1x denně. Zásadně nepodáváme kořeněné, hodně solené, čokoládu, kostkový cukr, kosti ve větším množství.
Kosti jsou kapitolka sama pro sebe. Někdo říká vůbec, nikdy a žádné. Já říkám - chrupavky ano už štěněti, dobře uvařené kosti čerstvě vyndané z vývaru (s výjimkou kostí z dospělé drůbeže, králíka atd.) štěněti nad půl roku a dospělému psovi občas, ne mnoho naráz, ale může. Tady musí fungovat mozek každého majitele, aby uvážil kdy a kolik. Nikdy kostí příliš a kosti, které se tříští - tříští se dlouhé kosti z dospělé drůbeže a králíků a zaschlé kosti (vyvařené v tekutině a nechané dlouho vyndané na vzduchu). Tříštivá kost zapíchnutá někde v zažívacím traktu by mohla být příčinou velmi nepříjemného a život ohrožujícího stavu Vašeho pejska. Mléko - pokud pejskovi nedělá zažívací potíže, lze ho dopřát i dospělému, stejně jako sýr, tvaroh a další mléčné výrobky. Na pití je potřeba stálý přístup k čisté pitné vodě. Vhodnou potravou lze mnoha problémům předejít nebo si mnoho problémů vytvořit. Přebytek bílkovin může znamenat ve vzrůstu i o nějaký centimetr navíc, takže se může štěně přehoupnout z kategorie trpasličí špic do kategorie malý špic atd. Musí se počítat s tím, že na psí stravování není jednotný názor ani mezi chovateli, ani mezi veterináři a kdyby tohle doporučení psal výrobce granulek, tak to taky bude vypadat úplně jinak. Je potřeba se k nějakému názoru přiklonit a toho se pak držet. Já doporučuji schéma, které mám vyzkoušené.
Pelíšek
Jestli koupit rovnou i molitanový pelíšek, nechávám na zvážení nového majitele, protože štěně je činorodé a pelíšek je na rozcupování úplně ideální. Takže - buď pelíšek nebo pro začátek stačí krabice. Každopádně štěně musí mít místečko, kam si chodí odpočinout. Místečko by mělo být trochu stranou dění v domácnosti, ale tak, aby z něj štěně mělo přehled. Předem by také mělo být jasné, kde bude štěně po tu dobu, kdy bude samo doma. Velmi nedoporučuji nechat štěněti k dispozici celý byt. Šňůry od počítače, rádia, televize, květináče a jiná slabá místa lidské civilizace jsou pro štěně neodolatelná a kromě toho, že by majitele mohla klepnout pepka, tak by si štěně mohlo ublížit což je daleko horší. Ideální je místnost se stíratelnou podlahou bez takových "pozemních lákadel", jako jsou právě květináče, boty atd.
Štěně rozhodně nebude chtít být samo doma. Vždy mělo k dispozici mámu, sourozence, ostatní pejsky, chovatele a další "personál". Takže opatrně. Je potřeba to štěně naučit, je velice potřeba to štěně naučit! Pejsek, který by naráz zůstal osamocený a vřískal na celý dům několik hodin, by sousedy asi nenadchl. Tak si ušetřeme nepříjemnosti a řiďme se moudrostí "pejsek umí to, co ho naučíme". Zkoušíme nechávat ho samotného krátkou dobu, kterou postupně prodlužujeme. Při odchodu se štěnětem chvíli vlídně mluvíme, na rozloučenou mu řekneme něco jako "buď hodné, já přijdu", případně přidáme nějakou pochoutku, půjčíme hračku, kterou jindy nepůjčujeme a tak podobně. Tento stále stejný rituál používáme vždy při odchodu. Lze doporučit zpočátku, než si pejsek zvykne být sám, nechávat hrát rádio. Ne proto, že by pejsek doopravdy rozuměl, co mu říkáme, ale časem pochopí, že bude chvíli sám a páneček se určitě vrátí. Při návratu se s pejskem uvítáme, můžeme dát i piškotek. Jestliže pes po dobu naší nepřítomnosti provedl nějakou demolici, je to výhradně naše chyba. Musíme mít více rozumu než štěně a v jeho dosahu nenechávat žádné rizikové předměty. Po návratu domů a sečtení škod má smysl zavolat pojišťováka, nemá smysl zmydlit štěně (to nemá smysl nikdy!). Naopak, jestliže použilo toaletku, budiž štěně chváleno a budiž chváleno i za to, jak kráásně doma vydrželo samo. Jestliže je někdo slabší nervové soustavy a přesto by chtěl štěně, je možné zakoupit dostatečně velkou skládací ohrádku a štěně do ní zavírat, má li být samo. Zavírat štěně například do koupelny nebo na záchod je naprosto nevhodné. Slušně řečeno.
Venčení a procházky
Venčení a nácvik k čistotě je něco, co zvládne každý. Malé štěně zpočátku funguje na principu příjem - výdej a spánek - výdej. Dá se předpokládat, že štěně, které se vydatně najedlo, se bude chtít vyprázdnit a stejně tak i štěně těsně po probuzení. Jak začne štěňátko pobíhat a čenichat, zaručeně hledá místečko, kam by umístilo "poklad". Přichází vhodný moment ho lapnout a vynést na trávník nebo umístit na kočičí toaletku. Když se štěně vyprázdní, musíme hlasitě chválit a odměňovat aby pochopilo, kde je to dobře a kde ne. Když se zadaří na místě nežádoucím, tak - jestliže štěně na místě činu uvidíme, můžeme mu přečin vytknout zvýšeným hlasem (a používáme stále stejná slova např. "Fuj"). Jestliže štěně stačí zmizet, můžeme jen s povzdechem uklidit. Venku každé vyprázdnění chválíme a chválíme. Doporučuji "vizitky" venku odstraňovat, také se tak předchází mezilidským nedorozuměním.
Procházky jsou nutné, ale také rizikové. Nácvik přivolání je něco, bez čeho se prostě nelze obejít. Ideální je začínat u malého štěněte, které na zavolání automaticky běží k člověku (stačí pár kroků zacouvat) a při přiběhnutí chválit a chválit... a odměňovat... a chválit. S nácvikem začínáme někde v klidu (klidně úplně na začátku i doma). U odrostlejších štěňat (ne vždy si kupujeme štěně ve věku 2 měsíců) cvičíme přivolání buď na oploceném pozemku nebo s použitím flexi vodítka. Psa je třeba mít zvládnutého natolik, aby se dal zavolat když se blíží k silnici nebo uvidí dalšího psa. Vzhledem k velikosti a hmotnosti špice (malého a trpasličího) mu může "natrhnout triko" malý pes a velký ho může i zabít pouhým jedním kousnutím. Dále je životně nutné štěně naučit povel Fuj - přerušení nežádoucí činnosti (štěně šmejdí někde kolem popelnic a má chuť sežrat nějaký fujtajbl i se staniolem nebo podobně... protože žádné superprémiové granulky nevoní tak lákavě jako kdejaký fujtajbl). Tyto dva povely - přivolání a Fuj - jsou pro psí přežití nejdůležitější povely na světě. Špice je samozřejmě dále možné cvičit jak v poslušnosti, tak třeba agility, tanec se psem atd. Fantazii se meze nekladou. Jen na obranu bych to moc neviděla, leda tak na boj ve vysoké trávě.
Péče o srst
Kožíšek je hlavní parádou špice, proto ji nesmíme ničit ani nedostatečnou péčí ani péčí "přepečlivou". Prostě - tak akorát. Péče o něj nezabere zdaleka tolik času, na který to vypadá. Špic i při minimální péči vypadá dobře. Základní pomůcky jsou - ji dříve zmíněný kovový hřeben, kleštičky na drápky, emulze na čištění uší (stačí jednou za čtvrt roku, pokud se pejsek nějak nadměrně neškrábe nebo není jinak podezřelý), kvalitní psí šampon. Nikoliv mýdlo s jelenem, Jar, zbytek šamponu po děckách ani psí šampon Vořech z drogerie, po kterém pejsek voní jak rozkvetlá zahrádka a podobné drogistické perly. Doporučuji šampony KW, All system, Héry atd., které jsou sice drahé, ale jsou koncentrované a vydrží na mnoho použití (při doporučené frekvenci - koupat špice tak 2x ročně - můžou šampony vydržet i několik let). Každopádně jsou neparfemované a velmi kvalitní. Výstavní kožíšek samozřejmě potřebuje ještě nějaké další kosmetické přípravky, ale to teď není nutné rozebírat.
Češeme už od štěněte (aby si zvyklo) 1x týdně opatrně proti srsti, místa - na zadní straně stehen, pod pažema a za ouškama češeme častěji, aby se tam nevytvořily plstěné smotky, snažíme se při česání nevyškubat zbytečně podsadu. Smotky, když už se vytvoří, musíme vřískajícímu pejskovi raději opatrně vystříhat. Jestliže budeme lenošní česat a budeme vystříhávat častěji, původně úhledný pejsek nabude tvaru kartáče na sklenice a moc parády s ním neuděláme, že... Přečnívající srst na ouškách a tlapkách se zastřihuje do tvaru oušek a tlapek, aby pejsek vypadal upraveně. Výstavní úpravu přeskočíme, tu doporučuji probrat s případným zájemcem individuálně. Kontrolujeme okolí ocásku, jestli tam v srsti nezůstalo něco "navíc". Jestliže zůstalo, tak "něco" vymyjeme pod tekoucí vodou. Důkladně koupeme asi 2x ročně (samozřejmě lze i vícekrát podle potřeby, ale srst se odmašťuje, láme, matní a vůbec). Koupeme nejlépe večer po procházce a důkladně vysušíme fénem na střední stupeň teploty. Po procházce proto, aby hustá srst do rána v bytě spolehlivě doschla i u kůže (nějak si vůbec nepřipouštím, že by špic ode mne měl bydlet na dvoře, to tedy ne!). Po procházce v blátě nebo sněhu spláchneme nebo jinak očistíme nohy. Ve městě po procházce v zimě v solené břečce splachujeme vždycky. Zastřihávání drápků a případné vymačkání pachové anální žlázky můžeme nechat na veterináři.
Zdravotní péče
Dostáváme se k populární kapitolce zdravotní péče. Štěňátko je od chovatele nejméně jednou očkované a několikrát odčervené, za 2 - 3 týdny je nutné navštívit veterináře za účelem přeočkování. Veterináře je dobré mít vybraného předem. Vzdálenost od bydliště a cenové relace nejsou tím nejdůležitějším faktorem výběru. Veterinář musí být dobrý! Musí se specializovat na malá zvířata a musí být chválen pejskaři široko daleko. Když Vás uvítá slovy "co to máte za myš, proč si nekoupíte psa?", zpozorněte a uvažujte o změně. Od dobrého veterináře odcházíte Vy i Váš pes pokud možno nevystresovaní, nedostanete od něj "ňáký tabletky a tudletu vodičku", ale vysvětlí Vám, kdy, co a proč dělá, co a proč naordinoval a za co vlastně platíte. A platit budete, to mi věřte. Dobrý veterinář je k sehnání (sám nebo má domluvenou pohotovost u jiného veterináře) i mimo svoji pracovní dobu - ne proto, aby s Vámi probral, co Vašemu psovi naráz skáče v kožichu, ale pro případy opravdu akutní.
Zpět k přeočkování. Štěňata se několikrát přeočkovávají kombinovanou vakcínou proti psím nemocem, aby dosáhla dobré hladiny protilátek. Vzteklina se očkuje ve 3. měsíci věku. Je to očkování ze zákona povinné a jestliže se zjistí, že pejsek na vzteklinu není očkován nebo má očkování propadlé, hrozí vysoká pokuta. Lépe neriskovat. Přeočkování všech vakcín se provádí už jednou do roka. Je možné nechat v dospělosti pejska přeočkovat vším včetně vztekliny naráz nebo je možné to rozdělit a nechat očkovat zvláště vzteklinu a v jiném termínu ostatní psí nemoci. Rozdělením se sníží zatížení psího organismu. Odčervení se u štěňat dělá opakovaně asi po měsíci, později se interval prodlužuje a dospělý pes se odčervuje preventivně nejméně 2x ročně. U štěňat se používají pasty nebo sirupy na odčervení, u dospělých zvířat se používají tablety. Odblešení je někdy také potřeba. Nedoporučuji odblešovací obojky a šampony, ale pouze spoty na kůži (kapka tekutiny se kápne na kůži a parazity ničí, případně i odpuzuje).
Zoubky
I zoubkům se musíme podívat na zoubek. Už u štěňátka kontrolujeme skus. Měl by být nůžkový nebo klešťový, jestliže začne některá čelist růst rychleji, může se udělat tzv. vada skusu. Nedá se to nijak zásadně ovlivnit (a to prosím ani v chovu výběrem sebelépe zubatých rodičů), negativně se to ovlivnit dá, a to kdy se budeme s pejskem v období přezubování (5-7 měsíc života) přetahovat o cokoli. Ale rvát vlasy si můžeme začít až kolem 10. měsíce. Do té doby se může skus podezřelý stát skusem korektním a naopak korektní skus se může stát... no prostě, může se to stát. Pak je konec výstavním i chovným ambicím pejska. Jestliže máte pejska jako kamaráda, nestalo se nic hrozného, jestliže Vašim prvotním motivem je pejsek chovný a výstavní, tak je to průšvih. Jedinou prevencí je - koupit si pejska už přezubeného (po 6. měsíci věku) nebo rovnou dospělého nebo si při koupi dohodnout "záruku chovnosti", což znamená, že jestliže pejsek nesplňuje Vámi požadované předpoklady, můžete jej vrátit chovateli proti části kupní ceny nebo Vám jej chovatel vymění za jiné štěně. Záruka chovnosti je většinou kompenzována značně vyšší kupní cenou a ne každý chovatel je ochoten tuto záruku poskytnout. Zpět k zoubkům. V asi 7-8 měsících zkontrolujeme, jestli nám nějaký mléčný zoubek nezůstal, kde neměl. U špičáků se to stává běžně. Je potřeba opět naklusat k veterináři a zoubky v narkóze nechat vytrhnout, aby se nedeformoval růst ostatních zubů.
Malá plemena trpí na zubní kámen. Hodně. Jestliže tomu dáme volný průběh, tlamička se postupně promění v páchnoucí kráter, zoubky vypadají, díky stálému zánětu může onemocnět srdíčko, ledviny i játra a Vašemu psovi dlouhověkost rozhodně nehrozí. Takže tomu nenecháme volný průběh. Zoubky můžeme čistit speciální pastou a speciálním kartáčkem (náš pejsek je přece dost nóbl, aby měl všechno speciální) a zubní kámen se sice bude tvořit, ale pomaleji. Když se nám i veterináři zdá, že situace vyžaduje řešení, to znamená při objevení tmavšího povlaku na zoubkách, pejskovi se kámen odstraňuje v narkóze ultrazvukem. V tomhle ohledu jsou na tom pejskové určitě lépe než my. Nás by u zubaře nikdo neuspával. Zoubky jsou po takovém čištění jako nové.
Tímto by mělo být téma základní péče o Vašeho špicího psího kamaráda vyčerpáno. Pokud jste dočetli až sem, je Vaše trpělivost asi vyčerpána také. Máte-li další dotazy, napište mi na moji meilovou adresu. Pokusím se je zodpovědět.
Publikováno 10.1.2006. 2006, pro www.spicove.cz