Zde se nacházíte: Chov špiců > Plemeno
Eurasier
Ing. Miluše Jůzová (umipro@volny.cz)
Vážení přátelé, dovolte i, abych napsala několik řádků o chovu eurasierů u nás a poznatky o jejich povaze z mojí chovatelské stanice Tomimopa.
První eurasier byl k nám dovezen ze Švýcarska, vlkošedé barvy - pes paní Ing. Kocurkové Sharon. Následovala fenka Randy z Francie, též vlkošedá, paní Schmiedlové, obě však převážnou část roku žijí v Německu. Třetí fenkou byla moje Deissy červené barvy z Německa. Tuto fenku jsem však vracela zpět k její chovatelce, protože při výměně zubů jí nevyrostly 3 řezáky a špičák vlevo dole. Dle rentgenů a vyjádření lékařů asi z úrazu. U mně však k žádnému úrazu nedošlo, takže to musel být ještě u chovatelky, avšak nelze ani vyloučit nějakou genetickou vadu. Netušila jsem, že však někdo může být tak zlý a pomstychtivý jako chovatelka paní Nolke z Attendoru. Za to, že jsem jí fenu vrátila, mě pošpinila kde mohla a dokonce mi nevrátila ani plnou cenu za štěně. Naštěstí je více milých a přátelských lidí.
Další fenky k nám přišly z Polska paní Hořínkové (též vlkošedá) a z Německa paní Volšické (naposledy když jsem ji viděla byla též spíše vlkošedá). Je však s podivem, že hlavní poradkyně přes chov štěňat v Německu doporučila paní Volšické fenku z částečně příbuzné linie s mojí první fenou. Kdyby zde zůstaly obě, tak by to moc dobré pro chov, se kterým se teprve začíná, nebylo. To platí samozřejmě v případě, že by moje první fenka byla bez vady. Tímto přeji fence z Německa, aby u ní a samozřejmě ani u jejích všech budoucích štěňat nenastal problém se zuby.
A již jsme u čísla 6 a 7. Tato čísla patří mým eurasierům. Fenku Agi jsem si přivezla z Rakouska a její barva z počátku byla červená s černou maskou v obličeji, ale postupem doby jí stále více a více přibývalo černých chlupů, takže nyní má barvu hnědočernou, dle německého standardu "wildfarbe". Naštěstí je zcela plnochrupá a v prosinci jí byl jeden rok. O půl roku později jsem si přivezla také z Rakouska od známé a úspěšné chovatelky pejska Sama. Jeho název je však Casanova, ale posuďte sami jaké by to bylo na něj volat venku, když např. potkáte muže. No mohl by z toho být dobrý trapas, takže jsem mu začala říkat Sam. Pejsek je červené barvy a velice podobný na svého otce, který pochází z Francie a na speciální výstavě k čtyřiceti letům chovu eurasierů v Německu cca ze 170 psů získal BOB. Sam vykročil do výstavní sezóny 2003 velmi úspěšně a na své první výstavě v dorostu v Nitře na MV v listopadu získal 1. místo v závěrečných soutěžích o nejkrásnější dorost výstavy. Tento pejsek je též zcela plnochrupý a kvadratický, což je velký přínos.
Nyní něco k povaze. Spoustu lidí odradí toto plemeno kvůli tomu, že v jejich rase je čau-čau. Ale oba dva tuto povahu vyvracejí. Spíše jsem měla obavy, jak je přivítají moje dvě akity., protože akita se moc kamarádit s jiným psem nechce. Seznámení proběhlo nad očekávání dobře a nyní jsou spolu všichni pohromadě v domě. Žádné kotce ani boudy nemáme. Samozřejmě, když ke slečně přibyl pejsek, tak z toho měla největší radost ona - Agi, protože kdybyste je nyní viděli, tak ti dva si neustále hrají a lítají jako tornáda, jak doma, tak na vycházkách a někdy ke svým hrátkám zatáhnou i akity, i když ty jsou k jejich bláznění zdrženlivější. Když jsme venku, tak Sam neopomene každou fenku přeznačkovat, takže chudák má velice práce. Takto se začal činit zvedáním nožičky již od 4 měsíce a suverénně pak od 5 měsíce. Nejhorší období měl, když mu bylo právě 5 měsíců a rozháraly se mu postupně všechny 3 feny. To chudák si je chtěl všechny namlouvat a činil se velice dobře, až jsem musela všechny postupně oddělit, protože byl tak šikovný, že kdyby měl v té době o 5 cm více na výšku, tak by bez problému nakryl i akitu. Takže si myslím, že v budoucnu s krytím nebude mít problémy.
Co se týče povahy k lidem, musím říci, že jsou velmi přátelští, sice počátku k některým lidem nedůvěřiví, ale netrvá to dlouho. Sami pak většinou přijdou a chtějí drbat. Děti mají také rádi a dost jim toho dovolí. Hlavně fenka Agi je taková pečovatelka, neustále by o někoho pečovala a když třeba slabě zakňouráte, vrhne se na vás a začne vás olizovat, jen abyste přestali být nešťastní. Něco je v ní zvláštního.
Co se týká přátelství k jiným psům, tak také není problém, protože by si s každým hráli, a je jim jedno, zdali je to doga či čivava, opět hlavě fenka se bezhlavě vrhá ke každému cizímu psu a chce se přátelit. Pejsek se také přátelí, ale naštěstí ne tak bezhlavě jako Agi. Na druhé straně nemají ze špiců to, že by neustále nebo často štěkali. Štěkají opravdu minimálně, což je velice dobré.
Toto plemeno se dle mého hodí jak ke starým lidem, tak k mladým i k rodinám s dětmi. Zkoušela jsem, zda by tahali sáňky. Oba jsem zapřáhla za sáňky, na ně posadila čtyřletého syna a bez jakýchkoliv problémů oba začali táhnout a výborně se ovládali. Fenka má k tomu větší vlohy, protože ta táhla víc než Sam a též táhne na vodítku na procházce, prostě musí být neustále vpředu. Zkoušela jsem dát do saní i akitu, ale i když je to větší a silnější pes, tak to vypadalo jako krocení koní. Akita si stoupla na zadní, po chvíli se s nechutí rozjela, ale za chvíli se zastavila jako že by to již stačilo, že se namáhala již dost. Druhá akita se sice nevzpínala, ale zato šla tempem spěchajícího hlemýždě.
Jediné co je pravda je, že jakmile ucítí oba zvěř, tak se pouští za ní. Vzhledem k tomu, že bydlíme u lesa a velkých luk, tak mají k setkání se zvěří velké možnosti. Ale vždy, když jsem včas zahlédla zvěř tak jsem je odvolala nebo když jsem již tomu nezabránila, protože většinou se všemi chodíme na volno, tak se po chvilce vrátili zpět. Zvěř neštvali, ani dlouho nepronásledovali. Většinou si člověka hlídají, aby se jim neztratil.
Zajímavé je, že zde máme skoro všechny barvy co udává německý standard, kromě černé. Samozřejmě, že všechny barvy se navzájem mohou míchat, nepřípustná je jen bílá barva a játrová a též bílá s fleky. Zajímavá je též barva, které se říká světlá, je to vlastně krémová se žlutou dohromady, kdy převažuje více světlá barva. Péče o srst vyžaduje občasné kartáčování a pročesávání, hlavně zpočátku, aby se neutvořily žmolky a také proto, že na jejich srst se rádo přichytí, co je v trávě. Nemusí se však koupat.
Další zajímavostí je jejich jazyk. Na něm dle standardu musí být alespoň jedna modrá skvrna. Samozřejmě může být celý modrý, ale minimálně aspoň jedna tečka zde musí být. A ještě jedna zajímavost na závěr. Oba, jak Agi tak i Sam mají velice rádi vodu a vzhledem k tomu, že bydlíme u Labe, tak jak mají příležitost a to skoro neustále, tak se rádi brouzdají ve vodě nebo si jdou dokonce zaplavat. V zimě je musíme hlídat, protože i v mrazech by chodili do vody.
V případě, že byste se chtěli dozvědět ještě něco nebo se přijet k nám podívat, samozřejmě můžete se na mě obrátit nebo též navštívit naše stránky.
Publikováno 6.5.2004. Uveřejněno se souhlasem autorky.