Zde se nacházíte: Chov špiců > Plemeno
Problémy s chovem pomeraniana v ČR (část 3.)
Hana Brzobohatá (brzobohatahana@seznam.cz)
Dopis adresovaný ČMKU 1.3.2007
Vážení přátelé,
jmenuji se Hana Brzobohatá, moje chovatelská stanice nese název z Malebného povltaví. Chovám již přes 15 let pomeraniany.
Kaulí z Malebného Povltaví
A právě to je ten veškerý problém, který mě po celou dobu mého chovu trápí, degraduje mě i náš chov, bere nám i velkou chovatelskou chuť něco pro toto plemeno dál dělat a hlavně i u nás v Čechách vystavovat, a o kterém vám chci napsat. Jinou cestou to již nejde, neboť Klub chovatelů špiců - vlastně jeho představenstvo - si snad taky neví rady, nebo nechce si dělat problémy a změny v zajetém klubu, také proč, pro pár nadšenců.
Jedná se o tento problém, který samozřejmě zavinil Spolek pro německá plemena, který pomeraniana i keeshonda začlenil pod národní plemeno - Německý špic. Pro trpasličí ráz Německého špice vytvořil jistou úpravu standardu tak, aby se v něm pomeranian mohl s velkou fantazií najít.
Plemeno pomeranian vzniklo selekcí větších špiců v Anglii. V roce l891 se první pomeraniani dostali z Anglie do USA. Hlavní důvod, proč se obě formy plemene odlišují je ten, že Německý trpasličí špic a pomeranian jsou chovatelsky odděleni již přes 100 let a pomíci bývají ještě menší než trpasličí, ale především jsou hlavně v USA do plemene vkřížena i jiná plemena (čivava, papilon, japan chin) a jsou proto odlišní v extrerierových znacích, ale i v povaze. Obě formy špiců mají již odlišné genofondy. Změna je především na hlavě, struktuře, délce a hustotě srsti i úhlení končetin. Samozřejmě, že se v chovech objevují i typy velmi podobné původnímu plemeni, ale renomovaní chovatelé a šlechtitelé pomeranianů tento typ pomíka prodávají jako cenově dostupného rodinného mazlíka. Naproti tomu když pomeranian vypadá tak, jak vypadat má, jeho chovatelská hodnota stoupá do závratné ceny.
pár dánských pomeranianů z ch.st. Soffie's
Ten hlavní důvod mého dopisu je ten, že dovezu-li pomeraniana ze země, která je členem FCI v Bruselu a v tomto PP je zapsána rasa Pomeranian, naše plemenná kniha mi obratem zašle přílohu k průkazu původu a změní mi plemeno mávnutím proutku na rasu Německý špic, kterou jsem si k chovu nikdy nevybrala a nikdy jsem ji ve svém chovu ani nepoužila, protože chovám od začátku na importech, kde jsou předky pouze pomeraniani z USA, Kanady a Anglie.
Prostě něco jiného do chovu kupuji a odchovávám a prodávám štěňata jako jiné plemeno. A to ještě bez neoznačení velikostního rázu. Chovám trpasličího, malého, středního, velkého, vyberte si noví zájemci. Hádejte, co jste si koupili? Připadá mi to skutečně jako v Kocourkově.
Soffie's Carmen - podle rodokmenu Pomeranian
Soffie's Snoop Dog - podle rodokmenu Německý špic trpasličí
Díky přeřazovací bonitaci čekáme na verdikt, jakou variantu vlastně chovám, až do 15 měsíce. Chce-li si někdo ze zahraničí ode mě koupit štěně, má smůlu. Koupí si národní rodové plemeno bez označení variety. To je další věc, se kterou nemůžeme souhlasit.
Zatímco standard pomeraniana v Anglii hovoří o výšce 18-22 cm, americký standard pomeraniana má výškovou hranici do 27,9 cm. Což je u německého špice hraniční výška malého špice. Takže další problém.
Zatímco se rozčilují milovníci a chovatelé německých špiců nad tím, že se dovozem pomeranianů ničí klasický německý špic, přeřazovací bonitace dopouští a podporuje legálně likvidaci standardního špice křížením přerostlých pomeranianů přeřazených do malých špiců, takže se změní vlastně jejich vinou genotyp malých, ale i středních špiců, kde je obzvlášť kladen důraz na typičnost středního špice a plnochrupost, což určitě od pomeranianů nemůžeme očekávat.
Denum Black Neverending Delight (malý špic z trpaslíků a pomeranianů)
Yveta z Hradu Pajreku (střední špic)
Sarah z Hradu Pajreku (potomek výše uvedených dvou psů)
Standard USA pomeraniana nehovoří o množství premolárů, ten se prostě nesleduje, může chybět i řezák a tolerují se i malé fontanely, které se v dospělosti zavápní. Jde přece především o trpasličí ryze společenské, líbivé a milé plemeno. V zahraničí se toto plemeno řadí mezi toy společenské psy. Zrovna tak, jako je např. oblíbená čivava apod. Proto se poradci chovu německých špiců nemohou divit, že importem psů z USA a jejich vkřižováním se dostaví v chovu německých špiců i úbytek zubů a to ve všech velikostních rázech. Snad kromě velkého. Tento samý problém nastane vkřižováním keeshonda do vlčího špice. Výstižně o tom hovoří paní Marušková, hlavní poradkyně chovu, ve své knížce ŠPICOVÉ na str. 24-26.
Němci museli v roce 1998 vydat poopravený a kulantně přizpůsobený standard pro Německé špice s včetně zařazenými plemeny pomeraniana a keeshonda (i když tato plemena již měla a stále mají v zemích vývoje svůj detailně propracovaný standard) z důvodu odlišností těchto plemen. Hlavním důvodem přisvojení těchto plemen bylo vylepšení image jejich původního plemene a moc dobře věděli, že v konkurenci nových plemen jistě stoupne zájem i o jejich národní plemeno.
hlava malého špice po středních rodičích (Luk První sníh)
hlava malého špice po malých rodičích (Vellie Velvet Chérie Boheme)
hlava malého špice po rodičích pomeranianech (Anicet D'Arlande)
V Německu ovšem přeřazovací bonitace neexistuje a uchovňují se němečtí špicové podle výstavního hodnocení s nejnižším hodnocením VD. Jejich chovatelský řád přímo zakazuje křížení jednotlivých velikostních rázů mezi sebou. Takže si chrání pomeranianizaci malých a středních typů špiců. U trpasličích špiců pomeranian postupně vytlačuje klasického Německého trpasličího špice.
Bohužel, co hrozí keeshondovi? Ovšem u zařazení keeshonda Němci nepočítali, že u něho standard v zemi jeho vývoje nehovoří o plnochruposti. Kdežto německý vlčí špic v zemi původu musí být plnochrupý. Čeká je likvidace a vyřazení z chovu pro ztrátu zubů? Nebo jej nepoužívat v chovu za trest, že se jako keeshond narodil? To snad ne. Lituji předem milovníky a chovatele tohoto krásného plemene, že se odvážili si toto plemeno oblíbit a zakoupit jistě za nemalou finanční částku v naivní prostotě, že by mohli rozšířit rodinu špiců o další varietu. Nebylo by rozumné v zájmu obou plemen jak pomeraniana, tak keeshonda, aby se obě plemena zastřešila sice Klubem německých špiců, protože jejich původem je Německo, ale aby měla svou vlastní plemennou knihu z důvodu jiné země vývoje a pojmenovala se obě plemena jmény, která jim přísluší podle originálu PP? Přesně tak, jako mají svá jména Německému špicovi velmi až nerozeznatelně podobná plemena Italští Volpinové a Japonští špicové? Proč by to nešlo?
Opravdu jedno a to samé plemeno? (Anicet po pomeranianech, Vellie po malých špicech)
Dám vám příklad z nedávné doby, kdy došlo v roce 1999 k rozdělení původního plemene Parson Jack Russel teriér. "Nejdřív jeden potom dva". Rozdělili se na nízkonohého Jack Russel teriéra se standardem z 9.8.2004, země původu Velká Británie, země vývoje Austrálie a na vysokonohého Parson Russel teriéra se standardem z 28.11.2003, země původu Velká Británie.
Určitě by se zamezilo přinejmenším změně genotypu německých špiců, nesrovnalostem na výstavách, kde rozhodčí neví, které plemeno má upřednostnit, neboť Německý špic se střihově nemusí upravovat, oproti pomeranianovi, který se v zahraničí na výstavy střihově upravuje. Aby se nestávalo, že v zahraničí vám vytknou, že nejste dostatečně střihově upraveni a v Čechách vám již při vstupu do výstavního kruhu vytknou středně mírnou střihovou úpravu, která vám snižuje výstavní ohodnocení. A na dotaz "Co mám dělat, když jsem byla v zahraničí na výstavě, kde úpravu vyžadují, to mám ty chlupy psovi v Čechách nalepit zpátky?" vám odpoví věhlasná mezinárodní rozhodčí: "Tady nejsme v Evropě, tady jsme v Čechách!" a jiná rozhodčí, která souběžně se mnou vystavuje trpasličího špice mně začne vysvětlovat, že standard Německého špice nehovoří o úpravě špice a já se jí marně snažím vysvětlit, že Německého špice nemám, že v kruhu chodím s pomeranianem, který má toto plemeno ve vývozním originále PP a stvrzený FCI. Ale stejně mi zatvrzele tvrdí, že je to jedno a to samé plemeno. Ovšem diváci i chovatelé Německých špiců sami rozdíl vidí a neznalí plemene říkají "to je jedno a to samé plemeno?" Znalí se zas rozčilují, že chodíme v jednom kruhu. Takže nakonec z výstavy odcházíme otrávení většinou všichni.
Evropští vítězové 2005 Xantah Dream Joi (BOB) a Soffie's Carmen
Ještě bych se chtěla dotknout střihové úpravy psů V. skupiny, kde sice standard nehovoří o této úpravě. Prosím Vás, to je přeci celosvětový trend. Stříhají se a upravují nejenom společenští psi, ale i většina dlouhosrstých pracovních a loveckých plemen a také jejich standard nehovoří o střihové úpravě. Je to nová doba a bez upraveného i perfektně vychovaného psa se již na prestižní výstavě, chce-li chovatel uspět, neobejde. Dejme lidem volnou ruku, ať si demokraticky vyberou s jak upraveným psem na výstavu přijdou (samozřejmě podle trendu, který jak kterému psu přísluší), ale nic předem nezatracujme. Nestříhá se možná ten předválečný a poválečný typ německého špice, neboť mu nikde nic navíc nenaroste, ale bude se stříhat čím dál víc, neboť nynější příměsí pomeranianů mezi klasické Německé špice vzniklo plno mezitypů i typů podobných pomeranianovi a těm jim už nebude nic jiného zbývat. Jinak budou střapatí a nevzhlední. Každý máme svůj vkus a je na chovateli, jestli se rozhodne pro přirozený či upravený vzhled. Jedná se jednoduše o estetiku. Rozhodčí se sám rozhodne, k čemu se bude víc přiklánět a svým komentářem obhájí svůj výběr a názor. Názor a vkus rozhodčího se může odklánět i od vkusu chovatele a návštěvníků, ale je to demokratické pro obě strany.
Všimla jsem si, že na naše výstavy přestali jezdit zahraniční vystavovatelé pomeranianů, ale i Německých špiců. Asi proč? Že by to pro zahraniční vystavovatele byla drahá záležitost? Dále jsem si všimla, že se na českých výstavách v V. skupině (jiná plemena a jejich obsazení rozhodčími jsem nesledovala) se velmi často opakují neustále stejní rozhodčí, takže máme velmi malý výběr, vlastně hnedle žádný výběr, k nalezení nestranného rozhodčího. Neboť jedni a ti samí jsou nejenom chovatelé tohoto plemene, jedni a ti samí rozhodují jako bonitační komise o chovnosti a přeřazování špiců na bonitacích a nakonec jedni a ti samí jsou i rozhodčími na národních a mezinárodních výstavách. No nevíme, co si máme o tom myslet. Myslíme si, že máme dost i jiných kvalitních rozhodčích s aprobací pro toto plemeno. Byli, ale zmizeli. Co je toho příčinou?
Chtěla bych vám poděkovat za chvilku, kterou jste mému dopisu věnovali. Byla bych ráda, kdyby z tohoto dopisu vznikla debata, která by vedla k zamyšlení nad problémem pomeranian a keeshond a kam s ním a co s ním.
Byli bychom rádi, kdyby jste se touto otázkou zabývali a v případě, že by jste došli k závěru, že to nejde u nás v Čechách vyřešit, chtěla bych vás požádat, aby jste oslovili písemně standardní komisi v Bruselu, aby vám vysvětlili, proč jde třeba založit Klub pomeranianů v jiných evropských státech, které jsou členy FCI směrem od německých hranic nahoru a proč to nejde v členských státech FCI od německých hranic napravo a možná i na nalevo.
Dále vás žádám, aby se vznesl dotaz o sjednocení názvu v zápisu tohoto plemene do PP ve všech členských státech FCI.
Byli bychom opravdu rádi, kdybychom mohli chovat plemeno pomeraniana, kterého jsme si zamilovali a pořídili pro jeho něžnou krásu a kterému jsem věnovali nejenom většinu svého soukromého času, ale za které jsme vydali i nemalé finanční výdaje. Prosíme vás touto cestou o pomocnou ruku.
Hana a Vladislav Brzobohatí, ch. st. z Malebného Povltaví
Odpověď z ČMKU
Vážená paní, Vážený pane,
pod výše uvedenými č.j. jsme přijali Vaše rozsáhlá podání, týkající se plemene německý špic, sk. 5 FCI, č. standardu 97.
Vaše velmi pečlivě rozpracovaná a zdokladovaná podání nastiňují problematiku zápisu plemene do plemenné knihy, což je stěžejní. ČMKU jako člen FCI se nezabývá otázkami amerického či anglického standardu, ale ctí standard FCI. Pokud plemenná kniha ČMKU zapisuje plemeno jako "německý špic", činí tak v souladu se standardem a tedy správně. Ovšem otázka precizního a srozumitelného zapisování plemene v tomto případě, tedy podle variet je, probně jako tomu bylo u plemene malý kontinentální španěl, pouze v rukou chovatelského klubu. Chovatelský klub je pro plemeno NŠ pouze jeden, tedy by neměl být problém přijmout taková opatření, aby v průkazech původu byly uváděny variety, ke kterým jednotliví zapisovaní jedinci přísluší. Technicky je to naše pracoviště plemenné knihy schopno splnit, ovšem základní pokyny k zápisům musí dát chovatelský klub, jako garant plemene.
Z tohoto důvodu předáváme vaše podání Klubu chovatelů špiců na kontaktní adresu paní Jany Stinglové. Přikládáme i kopii tohoto dopisu a výzvu, aby klub posoudil celou situaci a zvážil, zda přijme opatření k jinému zápisu způsobu zapisování.
S pozdravem Ing. A. Košťálová, vedoucí sekretariátu
Problémy s chovem pomeraniana v ČR (část 1.)
Problémy s chovem pomeraniana v ČR (část 2.)
Problémy s chovem pomeraniana v ČR (část 3.)
Problémy s chovem pomeraniana v ČR (část 4.)
Publikováno 30.8.2007. 2007, pro www.spicove.cz