Zde se nacházíte: Vaše příběhy
Děti a pes
Iveta Mráčková (mrackova@mubph.cz)
V odborné literatuře jsem se dočetla, že pro huskyho je typické dobré sociální chování, tzn. že je velmi přátelský k lidem, není agresivní, nemá hlídací instinkt, rád si hraje a proto je vhodný i k dětem jako kamarád na hraní. Pro našeho "haskouna" Falka bezesporu platí vše shora uvedené.
Naše děti asi výstižně představí krátká příhoda. Jednou se mnou šli moji synkové (11 a 14 let) nakupovat do drogerie. Než jsem do košíku shromáždila vše, co jsem potřebovala, hoši se spolu stihli (během těch 5-ti minut) pohádat a uspořádat honičku mezi regály, kterou nakonec zakončili rvačkou. Když jsem přispěchala, abych je okřikla a odtrhla od sebe, zapojila se do akce i prodavačka (naštěstí moje a známá a také matka dvou hochů). S potutelným úsměvem a slovy: "Jen je nechte, dělají tady skvělou reklamu!" se zahleděla na nápis na regálu přímo nad námi. Podívala jsem se také... bylo tam napsáno: ANTIKONCEPČNÍ PROSTŘEDKY. Jistě teď pochopíte větu: Fali v kombinaci s mými synáčky, to je "sestava na mrtvici"!
Každou chvilku mi hoši připravují malá či větší překvapení všeho druhu. Mladší synek neustále nosí po kapsách nějaké psí pamlsky (piškoty, tyčinky, granule), aby byl "vždy připraven", a tak se občas stane, že kapsy zapomene vyprázdnit. Bylo to na podzim (kdy se myšky stahují do domů), když mi hodil takové "nadívané" kalhoty do prádelny a přímo na prádlo, které již bylo roztříděno a nachystáno k praní. Nějaký ten pamlsek vypadl z kapsy a zřejmě přilákal zbloudilou mlsnou myšku a já ji, chudinku malou, nic netušíce strčila i s prádlem do pračky. Našla jsem ji až po ukončení pracího cyklu, když jsem koukala přes okénko ve dvířkách do pračky a divila se, jak se dostala ta kožešina mezi ručníky. Vtom se odněkud přihnali i oba kluci. Když uviděli myš v pračce, začali lomcovat dvířky a vykřikovat jeden přes druhého, abych pračku ihned otevřela, že myšku musí zachránit a oživit. Netuším, co chtěli ještě zachraňovat, když myška prošla celým pracím cyklem (naštěstí cyklem bez vyvářky).
K dalším jejich "nedoceněným" kouskům patří noční Faliho hra s PET láhvemi. Kdo jiný, než Radek (to je ten mladší uličník), by dal Falimu v jednu hodinu v noci takovou "hračku". Fali těch několik lahví honil po kamenné dlažbě před chatou, přímo pod oknem, kde spala... vlastně nespala babička. Když se rozespalá a rozzlobená babička objevila v noční košili před chatou, Fali rychle utekl do tmy a vrátil se, až slyšel, že se zavřely dveře od chaty a přinesl si sebou novou láhev, protože tu původní mu babička vždy "zabavila". Tato noční bojová hra jim vydržela asi hodinu a nakonec skončila remízou, protože babička rezignovala a vzala Faliho do chaty. Fali si spokojeně zalezl pod stůl a okamžitě usnul, babička si nasupeně zalezla do své postele a také okamžitě usnula. A pak už byl klid až do rána.
Když jsme se další víkend chystali na chatu, poslala mi babička (zřejmě stále ještě ovlivněná doznívajícími dojmy z noční hry s "petkami") zavčas SMS, že mají "čerstvě" vysazené sazenice na záhoncích, tak abychom tentokráte nechali psa doma (aby něco zase nevyhrabal... jako obvykle). Pro nás by to nebyl problém, protože s námi v domě (v bytě v přízemí) bydlela manželova matka, takže Fali by nebyl doma sám. Jenže náhoda (nebo spíše čert) zařídila, že v okamžiku, kdy můj telefon oznamoval došlou SMS, já byla mimo doslech a poblíž stáli pouze oba kluci. Došlou SMS si (jak jinak) přečetli... co kdyby byla důležitá a nesnesla odkladu! Jenže když zjistili její obsah, domluvili se (jak se později pod tíhou důkazů kajícně přiznali), že SMS sice nevymažou, ale uloží ji v telefonu a upozorní mě na ni až budeme tak daleko od domu, že se nevyplatí vracet se kvůli psovi zpět. Jenže babička se tehdy moc rozzlobila a zakázala nám "pro příště" vozit Faliho na chatu. Tehdy doslova prohlásila: "Buď bude na chatě pes nebo já!"
Aby si kluci babičku udobřili, vymysleli geniální plán: pošlou babičce do časopisu, který si pravidelně kupuje, přání k narozeninám. A tak jednoho červencového dne vyšel ve Vlastě následující článek, doplněný fotografií "rozesmátého" Falka sedícího v rohu u kuchyňské linky.
Jsem už velký pes. "Já jsem malé poupě, já tu sedím v koutě, já vinšovat neumím, já se zato polepším...". Tak tohle slibuje své rodině pejsek Falko. Jsem sibiřský husky (asi). Moji mámu někdo vystrčil z auta u čerpací stanice a ujel. Dostala se do útulku, kde jsem se jí narodil já. Tam mě objevila moje panička a odnesla si mě domů, kde mě čekal dospělý psí kamarád – vlčí špic Rex. Od Rexe jsem se naučil spoustu potřebných psích dovedností (ale i lumpáren). Letos v dubnu Rex umřel (bylo mu patnáct a půl roku) a mně je bez psího kamaráda smutno. Nejvíce smutno mi asi bude v létě, kdy odjedou moji "člověčí" kamarádi, kluci Tom a Ráďa, na prázdniny k babičce a dědovi. Já s nimi na chatu nesmím, protože jsem tam jako psí dorostenec zlobil. Teď už jsem dospělý pes a slibuji, že budu moc hodný. Doufám, že si můj slib a přání přečte babička, zruší svůj zákaz a dovolí mi na chatu o víkendech dojíždět. Také by mě potěšilo, kdyby kvůli mně neodjížděla, protože bez ní to na chatě prostě není ono. Naše milá babičko, máme tě všichni moc rádi a přejeme ti k tvým 70. narozeninám hodně zdraví a štěstí. Za Falka a jeho lidskou smečku: Tomáš a Radek.
Kluci kupodivu vydrželi mlčet až do doby, kdy článek v časopise vyšel. Jen babička byla nejdříve celá nesvá, když jí každý týden připomínali, aby nezapomněla koupit Vlastu, pak jí časopis hned sebrali, důkladně prolistovali a zase beze slova vrátili. Nutno dodat, že tohle "psí přání" dokonale splnilo své poslání a Fali může opět jezdit s námi na chatu. Svou milou a přátelskou povahou si Falko babičku postupně získal natolik, že babička ochotně "vzala převýchovu Faliho do svých rukou" (viz. výše) a kromě toho s námi i občas vyrazí na turistický výšlap po okolí.
Publikováno 29.8.2006. 2006, uveřejněno se souhlasem autorky.