Zde se nacházíte: Vaše příběhy
Děti je třeba zapít...
Ing. Hana Čtyroká (ctyroka@pef.czu.cz)
Má kamarádka má devítiletého kluka Vašíka, několik velkých psů a švagra. Ten jednou přiběhl, celý udýchaný rovnou z porodnice, aby se podělil se svými blízkými o skvělou zprávu. Po mnoha letech marného čekání a pobíhání po doktorech se mu konečně narodilo zdravé a čilé děťátko!
Byl bez sebe nadšením a tak to také patřičně oslavil a zapil. Malý a bystrý Vašík se do kuchyně nachomýtl zrovna v okamžiku, kdy se jeho strýček potácel po místnosti, něco zkomoleně a hlasitě vykřikoval a vypadal dosti podroušeně. Kamarádka synka rychle vyvedla ven a pečlivě mu vysvětlila, že je "strejda hodně unavený" a "děti že se musejí zapít, aby byly zdravé". Doufala, že tím se vše vyřešilo.
Za nějakou dobu se její fence narodilo neskutečných 13 štěňátek. Některé byly díky nedostatku místa v mámině bříšku drobnější a tak, aby Vašík nebyl zbytečně smutný, kdyby nějaké případně umřelo, v prvních dnech kamarádka několikrát o této možnosti mluvila a vysvětlovala. Práce bylo jak na kostele: psí mámu několikrát denně pořádně nakrmit, štěňátka hlídat, co dvě hodiny je pomáhat nakojit, masírovat, uklidit, navíc mezitím chodit do práce, vařit, prát, nakupovat... Manžel byl samozřejmě většinu dní v práci, starší syn zaujatý mnohahodinovým cvičením na hudební nástroj, neb studuje konzervatoř. Tudíž měl najednou vynalézavý Vašík víc prostoru pro své aktivity, než by snad bylo žádoucí.
Kamarádka jednou přiběhla z prádelny přímo od psí rodinky a v bytě byl podivný klid. Jeden pes rozvalený v kuchyni, ani nezvedl hlavu, a Vašík, obvykle značně hlučný, spal v pokoji pod stolem. Vedle něho ležel lavór, stejně jako kluk i pes i vše kolem zapatlaný od něčeho podivného. Hnědá tekutina se žmolky něčeho bílého a žlutého. Kamarádka se rozlítila, vzbudila nebohé dítě i psa a snažila se důsledným výslechem zjistit, co že se tady vlastně za její nepřítomnosti stalo. Inu, Vašík chtěl narozená štěňátka zapít, "aby byla všechna zdravá" a přibral si k tomu největšího psa. Ten sice nebyl právoplatným otcem miminek, ale to v té chvíli bylo úplně jedno. Byl to představitel psího rodu. Jenže nechtěl nabízený rum samotný pít. Vaška to ale nezaskočilo. Celý půllitr této zlatavé tekutiny nalil do lavoru, vidličkou k tomu rozmačkal dva měkké tvarohy, sklenici medu a dva pytlíky piškotů. Tuto směs pak jedli jednou lžící společně a nerozlučně - "jednou já, jednou ty"... Dříve než kamarádka strčila kluka pod ledovou sprchu, stihl ještě zavolat: "Ale on měl víc než já!".
Staršího syna poslala s podnapilým padesátikilovým psem ven, aby ho čerstvý zimní vzduch probral, jenže ten na to zřejmě nestačil. Chlapec se za chvíli vrátil s úpěnlivou prosbou o pomoc. Opilý psí kámoš, který sotva pletl nohama, se mu nakonec zhroutil asi 200 m od domku a odmítl se hnout. Kamarádka mu pak přes půl hodiny domlouvala a vláčela ho domů.
Manžel, který přišel o chvíli později, se také nestačil divit. Už dlouho nebylo v domě takové ticho a poklidno...
Jedno je však jisté. Ti dva novorozené psí děti zapili opravdu dobře, neumřelo ani jedno a jak jsem se nedávno přesvědčila na vlastní oči, mají se čile k světu.
Publikováno 17.10.2006. Uveřejněno se souhlasem autorky.