Zde se nacházíte: Vaše příběhy
O petrklíčích
Jiřina Budínská (budinska@csop10.cz)
Vyrazily jsme, moje velká bílá špicličí slečinka Cessy pod Bošovskou tvrzí a já, do Brna za psí maminkou a sourozenci. A taky zjistit, jaká že je v Bošovicích tvrz. Byl prodloužený víkend a my si to obě moc užily.
Tvrz mají v Bošovicích na kopci a je pěkná a v samých Bošovicích žije spousta příjemných lidí, se kterými bylo krásné se seznámit. Zúčastnily jsme se orientačního závodu a udělaly si výlety za dvěma brášky. Jsou to opravdoví krasavci. Conny i Cézarek žijí v domcích se zahradou a jsou oba miláčky rodin. A pak jsme se toulaly po kopcích. Okolo Bošovic jsou krásná pole, luka a vinice a maminka Dolly Napoleon Bonaparte i její puberťácká dcerka si to opravdu užívaly. U rybníka honily žáby, ohlížely se po zajících a srnkách, očuchávaly stopy v mladém obilí a v trávě.
Na jedné procházce jsme dorazily do malého údolí porostlého krásně zelenou travou a rozkvetlého divokými petrklíči. Ještě nikdy v životě jsem jich neviděla tolik najednou. Nebylo kam šlápnout, aby jim člověk nebo pes neublížili. Obě špicličí dámy, tedy dáma maminka Dolly a výrostek Cessy se brodily petrklíči a petrklíče ovocně voněly a fenečky jako by věděly, že jim to v kytkách ohromně sluší se každou chvíli zastavily a ve výstavním postoji s hlavou vzhůru, vypnutým hrudníkem a rozesmátou tlamičkou pózovaly jako na módní přehlídce. Byl to opravdový zážitek. Jako by se čas vrátil možná o století nebo ještě víc zpět, kdy louky byly porostlé divokými květinami a potkat na venkově špice byla běžná věc. Jako by dnešní uspěchaná doba zmizela a vrátila se ta, kde byl člověk blíž k přírodě a příroda k člověku a ke které patřil neoddělitelně chundelatý bílý pes.
Tak tedy za tu chvíli krásy dík našim hostitelům, Bošovicím a petrklíčům. Jiřina Budínská a Cessy pod Bošovskou tvrzí.
Publikováno 16.5.2006. 2006, pro www.spicove.cz