Špic v ČR - Spicove.cz

Zde se nacházíte: Vaše příběhy

Robíček a jeho deníček

Vladimíra Pátková (vladamirapatkova@email.cz)

Robíček čili Radan

Jmenuji se sice Radan z Hrabovských luk, ale panička mi říká Robíčku. Když jsem přijel z Ostravy do Prahy, ještě jsem netušil, že se domů k mamince už nevrátím. Ale jakmile se objevila ta ženská, měl jsem jasno. Vyndala mě z přepravky, pochovala, pohladila a pak mě postavila na stůl. Asi se chtěla podívat, jestli mám všechny čtyři nožičky a jestli jsou až na zem. Líbil jsem se a bylo rozhodnuto. Podepsala nějaký lejstro a vyrazili jsme. V autě jsem ani neblinkal, nejsem žádný poseroutka a něco snesu.

Korča s poháry

Doma mě panička představila celé rodině. Nejlepší je, že mají jednu psí kamarádku, jmenuje se Korrinka. Je krásně chlupatá, takže může být venku celý den i noc. Já už chci být taky tak chlupatý. To holé bříško ve sněhu strašně studí.

Nedávno mi panička pustila Korinku do obýváku, abychom si spolu mohli hrát. Lítali jsme jako zběsilí, až z podlahy lítaly třísky. Pak si panička lehla k nám na podlahu a začala se s Korinkou "prát". Když jsem viděl, jak Korinku rdousí, musel jsem jí zachránit. Chytil jsem paničku za rukáv a tahal jsem jak smyslu zbavený (viděl jsem to na jednou DVD z mistrovství belgičáků). Korinka vyskočila a divila se co se děje, proč tak mocně vrčím? Vůbec mi nedošlo, že si takhle s paničkou hrajou. Teď takhle řádíme všichni. Včera jsem se pral s páníčkem. Tomu chudáčkovi hned tekla krev. Jak říká panička: "Ti chlapi nic nevydrží!" Vždyť "Já jsem malej, ale šikovnej!"

Moje domácí práce

Tak jsem se plně zapojil do chodu naší domácnosti. Už mám některé povinnosti, které za mě nikdo jiný neudělá. Uvedu jen některé, které opravdu stojí za zmínku (všechno se veřejně uvádět nemůže...). Tak třeba, každý den při snídani musím vyluxovat pod stolem drobečky po dvojčatech. Zvlášť rád mám dopékací bagetky, ty totiž drobí nejvíc a tím pádem toho pro mě zbyde.

Rulička - nejlepší hračka!

Ještě jednu důležitou funkci mám. Když se vrátím z ranní procházky, mám za úkol vzbudit celý zbytek rodiny. Můžu vám říct, že když venku mrzne, já přijdu z procházky zmrzlý jak rampouch, každému se projdu po obličeji, tak nikdo nezůstane ležet. To vám můžu zaručit!

Taky jsem už vymyslel nejeden zlepšovák. Panička mě dává do ohrádky vždycky, když chce vytírat podlahu. Většinou hned po tom, co se někde vyčůrám, tak mašíruji do ohrádky (abych jí v tom nehamtal) a ona tam poletuje s nějakým mopem nebo jak se to chlupatý s tou tyčí jmenuje (miluji mop, báječná věc na kousání). Jednoho rána mi dala panička připravené jídlo do ohrádky, ale mě nechala běhat volně po bytě. Měl jsem strašný strach, že se to jídlo zkazí. A v tom mě to napadlo. Nezbývalo mi nic jiného, než se paničce vyčůrat přímo vedle nohy (aby to náhodou nepřehlédla). Zabralo to, putoval jsem rovnou do ohrádky (už jsem si na ohrádku zvykl, dokonce každý večer se tam těším, tam mám totiž klid na spaní) a já se pustil do jídla. To jsem mazaný, co?

Ale to ještě všechno. Mám další fintu. Aby se panička ráno doma trošku déle zdržela, popadnu třeba její ponožku, kterou si hodlá vzít do práce, a letím s ní za sedačku. Pár minut jí trvá, než mě přesvědčí, abych jí fusekli vrátil. Dneska si myslela, že mě převeze a oblékla se v koupelně, abych za ní nemohl. Tak jsem vzal aspoň holkám rukavici. Taky dobrý, ne?

Kdepak, na mě si nepřijdou! Mějte se, Robíček.

Bezchlupé období

Včera jsem se zase po delší době viděl v zrcadle. No, musím Vám popravdě říct, že žádná podívaná to nebyla. Jsem poměrně malé "milé" holátko na dlouhých křivých nožičkách. Panička říká, že někde v předcích musím mít netopýra. Až přijdou moje osobní doklady, moje občanka, tak to překontroluji. Jeden nikdy neví.

Však já z toho taky vyrostu!

Panička se mi občas (na můj vkus až příliš často) posmívá a dokonce vyhrožuje: "Jsi ošklivej, holej, s křivejma nohama, bezzubej a jestli z toho nevyrosteš, tak budeš ještě vykastrovanej, protože takové monstrum by se nemělo rozmnožovat!" Ale já vím, že to myslí z legrace, já jsem totiž k sežrání, už mě pár psích "kamarádů" chtělo opravdu sežrat.

Tou výhružkou o kastraci mě panička přeci jenom trochu vyděsila. Já to, jak vypadám, nemůžu nijak ovlivnit, to je příroda "mocná čarodějka" v mém případě "čarodějnice". Začal jsem na tom makat. Lépe sice nevypadám, ale abych jako ohyzda nebyl sám, cíleně oškubávám i Korrinku. Panička vždycky zuří, když přiběhnu s plnou hubou Korryniných chlupů. Ale stejně si myslím, že je paničce milejší, když mám v tlamičce chlupy než hovínko, to já taky rád.

Dneska se panička vrátila z práce a měla obzvláště dobrou náladu. Začala mou image vychvalovat, to mě přišlo podezřelé. Co ta náhlá změna? A pak jsem to uslyšel, prý zahlídla nějaké úžasné foto mého kolegy dorostence. Já jsem vedle něj prý navoněný frajer, chlupatý jako lední medvěd. Paničku povzbudilo to, že z toho kolegáčka vyrostl nádherný mladý gentleman.

Že bych měl taky šanci? Naděje umírá poslední.

Publikováno 4.3.2006. 2006, pro www.spicove.cz

© 2002-2019 Spicove.cz

Tvorba www stránek - FutureXP.net

Veškeré dokumenty a materiály obsažené na stránkách Spicove.cz jsou předmětem autorského práva ve smyslu Autorského zákona. Nesmí být použity v jiných elektronických ani tištěných médiích bez výslovného souhlasu autora. Kopírování a šíření obsahu těchto stránek v jakékoli podobě je bez písemného souhlasu autorů nezákonné.