Zde se nacházíte: Vaše příběhy > Špicóza
Nikdy není příliš pozdě (3. díl)
Jaroslava Smištíková (stripeksnu@centrum.cz) http://www.stripeksnu.ic.cz/
Nikdy není příliš pozdě... a každý z nás může udělat pro druhé víc než si myslí. Jde jen o to se pokusit.
Ketyna - patnáctiletá psí babička
Dnes ráno jsem vstala, přivítala se s pejsky, navlíkla na sebe svetr a šla venčit na zahradu. Psíci lítali, měli radost – zastihla nás první letošní jinovatka. Všechno je bílé a ze stromů padá listí. Naskytl se mi pohled který není příliš častý, to není jeden lístek, to je přímo vodopád listí. Jak se snáší k zemi a vráží do ostatních listů co ještě visí na stromě, tak hlasitě šustí. Ve svetru je mi zima, mžourám do sluníčka které krásně svítí ale málo hřeje. Už nemá sílu. Vítej, podzime. Nikdo by neměl být sám.
Každý z nás se jednou ocitne před rozhodnutím, které není lehké. I když nejsem člověk který by jindy dlouho přemýšlel, občas je to zapotřebí... měli jsme s tátou docela vážnou rozmluvu. Říkal že nemůžu chtít spasit svět. Ale když se nikdo nepokusí, bude svět o hodně ošklivější místo.
Jedeme do Tábora. Cesta je dlouhá, trvá přes 3 hodiny. Když nakonec vystoupím z auta, pohled na útulek mne rozradostní a naplní obavami zároveň. Mí tři psi nechápavě koukají z auta: jedeme na výstavu? Na závody?
Uvnitř v kotci sedí stařičká fenka špice. Jmenuje se Ketyna, je jí 15let a zdravíčko už není co bývalo kdysi. Koukám do netečných oček – pojď ke mně kočenko. Nic. Podávám piškotek a Ketyna ho opatrně hledá v dlani.
Ketyna
Vrátila jsem se pro své psíky do auta. Pojďte se seznámit... ale Ketynka jen zoufale kouká. Chce ležet a spinkat v teple, ne nechat se okusovat od rozpustilých špicích výrostků. Nechce jít za námi ven z kotce.
Sedím na schodech a jsem zoufalá. Přála jsem si pomoci a dát jí nový domov, protože málokdo je ochoten postarat se o staršího psa. Jenže pomoc musí být taková, aby byl šťastný ten, komu chceme pomoci.
Tiše jsem se rozloučila. Je mi tě líto, Ketynko. Můj domov je tři mladí psi a byt v patře, ty potřebuješ mít svého člověka, který bude hladit jen tebe. Někdo kdo ti dá hořící srdce, malou mističku, pelíšek u kamen a přístup na dvorek bez schodů. Ale nikdy není příliš pozdě...
Pejsky jako Ketyna najdete v každém útulku. Nepotřebují pro sebe moc, jen trochu tepla, jídla a milujícího člověka. Budou s vámi jen chvilku, ale ta chvilka se stane nejkrásnější v jejich celém životě. Dali by za ni vše, ale mohou dát „jen“ svou lásku. Nemáte doma kousek místečka v rohu u topení?
Publikováno 30.6.2009. 2009, pro www.spicove.cz