Zde se nacházíte: Výstavy > Reportáže
Krajská výstava psů Hradec Králové 2006
Kateřina Růžičková (andy.katka@seznam.cz)
Krajská výstava je jen pro ty, kteří ji berou jako krásný výlet s námi miláčky. Nejde zde o tituly a body a nejen proto panuje mezi lidmi dobrá nálada. I když nemůžu říct, že z ocenění z KV by ti, co přijedou na tuto výstavu, měli menší radost než třeba z ocenění z výstavy národní. Vždyť i rozhodčí, kteří sem jezdí, nejsou žádní krajští, ale ti samí co hodnotí nás pejsky na národních i mezinárodních výstavách.
My jsme také vyrazili na takovou výstavu do Hradce Králové. Bylo zde vidět i plemena, vyskytující se jen zřídka. Jako třeba štěně Americké Akity nebo růžová labutěnka, i když ta, podle mého názoru, na výstavu nepatří. Když jsme přijeli, výstaviště bylo již hodně zaplněno. Všechny kruhy byli umístěny v zimní sportovní hale, ve které byla větší zima než venku. Mohli jsme ven z haly, což se mi moc líbilo. Běhali jsme venku s Nelčou oba bez vodítka a hráli si. Je pravda, že jsme se v hale dost mačkali.
Při čekání jsme si zpříjemňovali chvíle velmi pestrým doprovodný programem. Celou výstavou probíhala soutěž o Citroen C3 na víkend. Dále tu byla zábava i pro malé děli, které si mohly vybarvovat nejrůznější obrázky pejsků, za každý obrázek dostaly sušenku a zanedlouho zdobili různobarevní psíci mantinely haly. Mimo to celou dobu probíhaly ukázky výcviku slepeckých psů, agility, kynologický výcvik, expozice Policie ČR a dětské atrakce. K tomu tam byla ukázka Canisterapie, kterou si Kristýnka vyzkoušela na vlastní kůži.
Čas utíkal jako divý a my už jsme měli jít do kruhu. S krásně načesaným kožichem jsem udělal pár koleček v kruhu. Pak jsem šel, tedy panička mě dala, na stůl. Paní rozhodčí si prohlédla mé zubiska a napsala posudek. Dostali jsme Krajského vítěze a budeme se moci ukázat v závěru. Mimo mě se na výstavě ještě ukázal malý bílý psík Napoleon Lukato Gold ve třídě mladých, malý pejsek oranžové barvy Robin Dobrý přítel v mezitřídě a v ostatních barvách Lacelot z Hradu Pajerku (mezitřída) a v otevřené Radan Nový Alborg.
Hned po posouzení jsme běželi na Junior Handlling. S Kristýnkou jsem se provystavoval až do závěru. Jako třešnička doprovodného programu byla psí módní přehlídka. Jediné co bych mohl této výstavě vytknout, bylo trochu šero, které kontrastovalo s krásným slunečným dnem a působilo trochu depresivně, zvláště když si člověk i pes uvědomí, že stráví v této hale určitě nejmíň polovinu dne.
Chvíle čekání, kdy se upravoval závěrečný kruh, byly zpestřeny vyhlašováním šťastlivců, které vylosovali ze vstupních lístků a to zvlášť dětských a zvlášť dospělých. A pak byl závěr zahájen tradičně soutěží Dítě a pes, která měla opravdu velikou účast. Dobrá nálada se projevila i u nejmenších vystavovatelů a někteří tradiční kolo zpestřili a doslova ho protančili. Byli odměněni nejen bouřlivým smíchem, ale i bouřlivým potleskem a dárečky.
Moje chvíle nastala, když hlásili Mladé vystavovatele. Kristýnka byla velmi nervózní. Když pak měla předvést písmeno L, nevšimla si malé loužičky, která mě zcela uchvátila. Nenechala mi ani čuchnout a to ani při cestě zpět k pani rozhodčí, tak jsem se urazil a sedl si. I když se mě Kristýnka snažila přemluvit, abych alespoň došel písmeno, k paní rozhodčí mě musela donést. Sklidila opravdu velký potlesk, a přes tyto nesnáze se mnou vyhrála třetí místo. Někdy je třeba ocenit i trpělivost a způsob jakým je zvládnut vrtoch či dokonce přímo naschvál nás čtyřnohých miláčků. Vždyť o co by mělo jít především, je porozumění a vzájemná láska, ke které tolerance a odpuštění patří.
O něco později jsem šel v páté skupině s Káťou o BIGa. Zadávalo se pět míst, jako na větších výstavách. Paní rozhodčí nás určila jako třetího nejhezčího psa 5. skupiny, 3. BIGa. Měli jsme velkou radost a z výstavy jsme odjížděli v dobré náladě. Myslím si, že byste neměli opomíjet Krajské výstavy. Některé jsou opravdu velmi krásně s pěknými cenami a přátelskou atmosférou. Mám velkou radost, že na ně jezdí čím dál tím více mých kamarádů špiců.
Publikováno 30.5.2006. Článek vznikl pro Spicove.cz.