Zde se nacházíte: Výstavy > Reportáže
Mezinárodní výstava psů Brno únor 2005
Magdalena Hodálová /Čižmářová/ (spicove@centrum.cz)
Na první českou výstavu v tomto roce bylo přihlášeno rekordních 4284 psů a počet špiců tomuto "hausnumeru" odpovídal: neuvěřitelných 68! Předvedeno bylo nakonec "jen" 56 pejsků; i tak je to ale mohem víc, než je na ostatních českých výstavách v poslední době běžné.
Pro srovnání, loni byla nejobsazenější mezinárodkou rovněž únorová se 47 psy. Počasí bylo v sobotu i v neděli ráno nevlídné a mrznoucí déšť se sněhem byl příčinou, proč několik přihlášených špicích vystavovatelů cestu vzdalo. Škoda, speciálně u vlčích špiců slibovala účast "přespolních" zajímavou podívanou. V neděli přes den ale vykouklo sluníčko a v pavilónu Z na galerii bylo nakonec docela příjemně.
Původně jsem měla v úmyslu popsat veškeré pejsky a situaci kolem jejich posuzování podrobně tak, jak bych ji viděla, pokud bych seděla v kruhu a měla vše přímo před očima. Bohužel díky tomu, že si výbor Klubu nepřeje (z mně neznámých důvodů) moji účast v kruhu špiců na výstavách a rozeslal v tomto smyslu žádosti všem pořadatelům výstav, nemohla jsem - poprvé po deseti letech - v kruhu pracovat a sledovat vše tak, jak bych jinak mohla a chtěla. Ale všechno má svá plus a tohle bylo hodně velké: konečně byl čas na známé, na normální povídání, na focení... prostě na vše, oč bývá vedoucí kruhu ochuzen. Popis posuzování tedy nebude detailní, jak by bylo možné z pozice toho, kdo vše bezprostředně sleduje, ale možná o to zajímavější.
Tak tedy: u bílých špiců se poprvé po třech letech objevil Aquatico a dlužno dodat, že dlouhá přestávka mu prospěla. Vyspěl v opravdu krásného psa a zaslouženě získal BOB nad jinak pěknou Izetkou (Marry). I ona měla díky štěňátkům výstavní pauzu, která jí také šla k duhu.
Pak nastalo černo (a sem tam hnědo). Malí černí a hnědí byli tentokrát nejvíce zastoupeným rázem a že bylo na co koukat! Ve třídě mladých byl sice Dan (Duroušek) poněkud osamocen, ale už v další třídě se sešli hned tři perspektivní pejsci. Podle loňských zkušeností jsem měla ještě v sobotu v pořadí víceméně jasno, ale opět se ukázalo, jak se mladí psíci překotně vyvíjejí a že věk a vyspělost dokáží pořadím pořádně zamíchat. Když totiž nastoupili do kruhu, byli to úplně jiní psi než loni! Zvítězil kompaktní Alf, druhý byl drobný Amor, třetí hnědý Artty. Ve třídě otevřené se utkali dva velmi kvalitní a vyspělí psi, Cram a Derick. Ač oba krásní, Cram se mi líbí přece jen o něco víc (a není to jen srdeční záležitost, jelikož patří "do rodiny") a CAC získal právě on. V šampionech si pro CAC přišel jeho otec Keníček (Catullus) a mohlo se soutěžit o CACIB. Přiznám se, že jsem fandila Cramovi (nakonec opravdu CACIB syn, RCACIB otec) a nejsem sama, koho tenhle pejsek uchvátil.
Jistě že pěkných špiců je celá řada a každému se líbí jiný typ, ale někteří psi chytnou za srdce každého. Mají prostě ještě něco navíc; něco, co způsobí že si na první pohled řeknete: "To je PES! Toho chci domů!" Takových se objevilo na výstavě několik, uvidíte sami. Ale zpátky k černohnědému nadělení. Dorostenka Frixi je zatím příliš maličká, aby se dalo říci, co z ní bude. U čtyř mladých feňulek bylo jasno už o trochu víc. Mladinká krásně hnědá, krásně osrstěná a krásně koukající Gina (Humoresque) je další z těch, kteří mají ono "něco". Zcela evidentně to tak viděla i paní rozhodčí, když ji dala na první místo i přes mírně nevycválané předvedení (což je na první výstavě celkem pochopitelné). Tato krásná fena je totiž už v devítí měsících "hotová", na rozdíl od dalších tří, zatím dost dětských (i když už 14 a 17 měsíčních) feneček. Jejich pořadí: druhá Ketynka (Eirin), třetí Eliška (Elegance), čtvrtá hnědá Ajka.
O CACIB u fen se utkaly dvě velmi pěkné fenky - hnědá Aišin z mezitřídy a černá Baladka ze třídy otevřené. Tato maličká fenka vyrostla do krásy a opět se ukázalo, že čas dělá divy. Nedospělé by si jí asi nikdo zvlášť nevšiml, po prvních (a věčná škoda ze posledních) štěňatech se z ní stala překrásná fena.
Na příkladu Giny a Baladky je vidět, jak rozdílně jednotliví jedinci dospívají. Některý je dospělý v roce, jiný se rozvine v hotového psa az kolem druhého - třetího roku. Je dobré si tyto rozdíly uvědomit a neházet flintu do žita po první výstavě ve třídě mladých!
Věk ale nehraje podstatnou roli jen u mladých psů, nýbrž i u veteránů. Pomohl k vítězství i černé třináctileté Blair. (To to letí! Vzpomínám, jak se před 12 lety se svými krémovými sourozenci, čerstvě importovanými, předvedla na národní výstavě v Brně. Posuzoval tehdy pan Meszáros, vedoucí kruhu dělala Věra Veverková.) Hnědá Tosca má ve svých devíti letech přece jen do stařenky daleko. Je v opravdu skvělé kondici a její věk by jí nikdo nehádal. V soutěži o BOB se předvedla krásná zvířata a zvítězit mohl kdokoliv. Cram se ale bude v závěrečném kruhu vyjímat nejlépe. Na závěr mám k mému nejmilejšímu rázu jedinou připomínku - u několika jinak pěkných psů nebyly zcela korektní pánevní končetiny. Nemohu říci konkrétně, co bylo na nožičkách divného (na to bych musela být přímo v kruhu) a nemyslím si, že by šlo o zdravotní potíže, ale úzké, široké a zkrátka všelijak podivné postoje vzadu se mi pranic nelíbily.
Malí v ostatních barvách tentokrát trošku zaostávali. 9 pejsků v tak oblíbených barvách není moc. Berte to jen jako můj názor, ale až na výjimky mi všichni připadali dost dětští, nedospělí. Jak Zero v mladých, tak Filípek v mezitřídě. Zařadila bych mezi ně i Irečka ze třídy otevřené (skončil třetí). Dospělost v tomto případě samozřejmě vůbec nesouvisí se stavem osrstění. Stejně staří čistě stříbrný Falko a zářivě oranžový Chicco bojovali o CACIB dlouho a přiznám se, že vlkošedý Falko si vítězství a pozdější BOB zasloužil asi i pro to "něco navíc" - jedině díky tomu mu paní rozhodčí mohla odpustit nejistě nesený ocas ve statickém předvedení. Fenečky (Borka v dorostu, Inka v mladých, Daisy - RCACIB a Issi - CACIB v mezitřídě) byly opět hodně dětské, i když pěkně předvedené, a Aida ze třídy otevřené kvůli hárání nedorazila. Takže překvapení se v tomto rázu dnes nekonalo.
Po malých přišli překvapivě na řadu trpaslíci a zde překvapení bylo - a veliké! Štěňátka pomořánků rodiny Vlčkových jsou zkrátka kouzelná a věrně kopírují typ svého německého otce (stránky Lord of the Dance a jeho potomci). Dva bráškové - dorostenci - byli krásní oba. Paní rozhodčí dala přednost světlému (nedivím se, sladký obličejík zděděný po mamince Pufce je rozkošný), mně se víc líbil black and tan. O zvířátku které jako by z oka vypadlo typickým americkým pomíkům lze říci jediné: "okouzlující". Budou-li se mrňousci vyvíjet stejně, jako jejich starší sourozenci v Německu, máme se na co těšit. Protože se mladý Zam ani švédský šampion nedostavili, přesunul se 16 měsíční Andre takticky do mezitřídy a bez problémů získal jak CACIB, tak BOB. U tohoto pejska opět platí "něco navíc". A u něj to "něco" není jen něco málo, ale až až! Zkrátka přišel, viděl, zvítězil. Koneckonců podívejte se na něj sami (až budou fotky)... Jako ročního jej opěvovala už Hanka Toulová ve svém Psím životě v Nitře.
Éterická stvoření se zjevila i v další třídě: krémová sestřička zmíněných dvou dorostenců a především miniaturní a doslova neuvěřitelná oranžová Barbie. Objeví se i na dalších výstavách, třeba na dubnových Budějovicích - určitě si ji nenechte ujít! Oranžového veterána Erika snad představovat nemusím, krémová Pompon, která má ke své barvě výborný černý pigment, si odbyla svou úspěšnou premiéru ve třídě mladých (paničce patří velká gratulace za odvahu, na první výstavě si obě počínaly skvěle), Cecilka ve třídě otevřené získala zaslouženě už bůhvíkolikátý CACIB a dvě černé fenky s ní ve třídě nedostaly titul z důvodu, který jsem bohužel nezaregistrovala (zrovna jsme fotili...).
U středních špiců nastoupila osvědčená klasika: bílý Esyco, hnědý Zigi (Cromwell) a oranžový Emír už patří ke stálicím na střeďáččím výstavním nebi a ani jednomu nelze prakticky nic vytknout. (A dodávám ještě, že Zigi má pro mě - snad kvůli barvě - také ono "cosi".)
Bílá dorostenka Molly se rozhárala a zůstala doma; škoda, podle fotek je to velmi nadějná slečna. Černá Fanny zatím vypadá podobně jako její malá sestra Frixi, uvidíme jak se bude vyvíjet dál. Nadchl mě ale hnědý 9 měsíční Hudson. Mezi ním a naším štěňátkem Bendíčkem, jeho polobratrem, je jen tříměsíční rozdíl, zato propastný. Stačí když řeknu, že je dle mého názoru snad ještě lepší než Zigi? Velká škoda, že odmítl ukázat zuby a přeji paničce, aby to nevzdala! Oranžový Edward nepatří mezi veterány ani omylem. Stále výborně osrstěný, výborně se předvádějící, tak jak si ho pamatujeme už kolik let.
Z velkých špiců se představili jen bílí. Tedy bílý. Jeden. Archie kvůli počasí nepřijela a překrásný Arny dnes neměl svůj den. Jindy luxusní sněhobílý pes nedostal CACIB kvůli nažloutlé barvě. Změna osvědčeného šampónu těsně před výstavou za pochybný výrobek (údajně speciální šampon na bílé psy, ehm...) se zkrátka nevyplatila.
A vlčí špicové? Všichni jsme litovali, že nedorazil pan Šefčík s překrásnou Cessy (Evropskou vítězkou) a dvěma mladými psy (jejím synem a novým importem z Anglie). Počasí znemožnilo cestu také paní Půlpánové s třemi psy, takže se nakonec vlčích špiců představilo jen 10. I tak je to ale víc než dost. Šampioni Ogar a Faust jsou oba překrásní, Ogar přece jen ale vítězí častěji (pokud se nepletu, vyhrál všude, kam přišel).
Před posouzením se mi přišla ukázat mladinká Máčalíkovic Becky. Úhledná sympatická fenečka se mi líbila už vloni na Zbraslavi, kde vyhrála třídu puppy nad sestrou Bellou a Quemili. Letos si vítězství nad stejnými fenkami zopakovala. U dospělých fen si zasoutěžily o CACIB pěkná Arabeska a Korry (se kterou paní Pátková cvičí obranu). Obě si zaslouží gratulaci!
A na závěr přece jen překvapení: zrovna jsme s Katkou Miturovou probíraly vlkošedé špice, když tu kráčí jeden kolem! Samozřejmě jsme se na něj vrhly a nevěřily byste, kdo se ze sympatického pejska vyklubal - Maxíček! I ve skutečnosti je stejně milý a pěkný jako na fotkách. Kdyby se mohl na výstavě předvést, nevím nevím jak by zamíchal pořadím...
Publikováno 25.2.2004. Článek vznikl pro Spicove.cz.