Zde se nacházíte: Výstavy > Reportáže
Mezinárodní výstava psů Erfurt duben 2007
Stanislava Jansová (amarion@faraonskychrt.cz)
Erfurt jsem si vybrala ze dvou důvodů – Nerovi chyběl poslední (pátý) CAC na německého šampiona, čili letošní cíl byl jasný, pokusit se ho dojezdit. A vzhledem k tomu, že na výstavách budeme k vidění už jen do června a pan Lothar Mende nás ještě nikdy neposuzoval, padla volba na Erfurt.
Trpasličí Almondi's Dancing Bear (CACIB, BOB) a Atreju Amaretto v. Zaubergarten (RCAC)
Nádherné výstaviště, prostorné kruhy celoplošně pokryté koberci, bohatý doprovodný program, příjemná atmosféra. První "těžká" chvíle pro mě nastala, když jsem zjistila jméno našeho psího soupeře. Max von der Arnold Eiche se s Nerem utkal už dvakrát, dvakrát zvítězil Nero. Max je naprosto rozdílného typu – velmi malý, odlišné hlavy, ti dva psi jsou jak jiné plemeno, ale to už jsem psala i v reportáži z Lipska 2005. ALE... ale před nedávnem byl vyhlášen německým TOP velkým špicem roku 2006. A proto jsem hned ráno mohla Olze Šustrové říct nejen vítěze vlčích špiců, ale i to, že dnes nás Max porazí.
Trpasličí Union Jack v. Palatina Aurora (RCACIB)
Přiznávám, že když jsem ale naprosto vylínalého Maxe uviděla, trochu jsem zadoufala. Navíc musím říci, že jsem byla překvapena naprosto šedivou barvou na jeho kalhotkách, velcí černí bývají totiž v Německu na rozdíl od našich "českých" opravdu černí. A i z výstavy v Chemnitz jsem si ho pamatovala jako černého.
Velký černý Max v.d. Arnold's Eiche (CACIB, BOB)
Ale popořadě – první do kruhu, krásně vyzdobeného, nastoupili japonští špicové a po nich následovali vlčí špicové. BOB tam jsem opravdu dokázala říci už ráno, ale zarazily mě první "soudy" pana L. Mendeho. CAC a CACIB získal naprosto nejistý pes, který neustále napadal okolní psy a měl strach z rozhodčího, lidí. A jak se později ukázalo i u jiných variant, povahy pana rozhodčího nezajímaly, bohužel, vůbec. Feny ve třídě šampionů pak pro mě znamenaly obrovské zklamání, myslím že známka výborná byla pro ně víc než nadnesená.
Vlčí feny German Grey Star's Gipsy (CACIB) a Franka v.d. Drei Eichen (RCACIB)
Velká bílá Cessy české majitelka byla naopak úžasná, milá, s krásným pigmentem, prostorným pohybem, dobrého rámce těla a zaslouženě si odnesla titul BOB! Moc gratuluji a držím jí i její paničce palce do dalšího snažení výstavního a především plánů a snahy oživit chov velkých bílých nejen u nás. Je to moc potřeba, zatímco velcí černí jsou opravdu "za vodou", velcí bílí tu už za pár let nemusí být, jejich situace je opravdu zoufalá. Mimochodem na konci posuzování proběhlo zapsání fenky velkého bílého špice bez PP z Polska do registru. I z toho je vidět, že si němečtí chovatelé vážnost situace uvědomují.
Velká bílá Cessy (BOB) a fenka z registru
Po ní nastoupil náš Nero – získal titul CAC a čekali jsme na posouzení Maxe. I ten si odnesl titul CAC a navíc dobře desetiminutový přátelský rozhovor s panem rozhodčím. O CACIB jsme uběhli pouhé jedno kolečko a bylo rozhodnuto. Získal ho Max. Andělka pak odešla s VD. Oba naši mají pěkné posudky a u obou je vytknuta jedna věc, ale tu si nechám na později.
Nero (RCACIB)
Určitě nejtěžší chvíle panu rozhodčímu připravila v kruhu Olga a Jiffary u středních bílých špiců. Ve třídě šampionů proti nim nastoupil německý šampion – naprosto vylínalý pes podivné našedlé barvy s výrazem a velikostí fenky. Osrstěný a mohutný Jiffary vedle něho zrovna zářil. I když se pan rozhodčí dlouho, opravdu předlouho rozhodoval a oba psy neustále pohledem znepokojeně srovnával, jeho volba nemohla dopadnout jinak. Olga si s Jiffarym odnesla všechny tituly a my jim to opravdu ze srdce přejeme. Jsou úžasní!
Střední bílý Jiffary Buthus (BOB)
Nebudu se podrobně rozepisovat u dalších hodnocení jednotlivých velikostních a barevných rázů. Byla jsem, bohužel, několikrát v šoku jak psi, kteří nezvedli ani na chvíli ocas a snažili se utéci z kruhu, odcházeli s výsledkem výborný a titulem. BOB dostal špic, u kterého bych na ulici tvrdila, že se jedná o křížence atd.
Střední oranžová Queen Elli v. Alten Nierstal (BOB)
Fenka, které pro jasné onemocnění zadních končetin nemohla udělat pár normálních kroků, za sebou byla majitelkou poponášena a odešla s VD! Svůj názor si můžete udělat z fotografií. Po Lucembursku, kde jsem viděla upravené a přátelské špice a opravdu vystavující vystavovatele, tohle bylo kruté srovnání. Pokud bych si zde mohla vybrat dva špice – byli by to čeští – velká bílá Cessy a střední bílý Jiffary.
Trpasličí Zschiwa v. Little Dragon Heart (VD2) a Makin Promises by Gernada (CAJC)
Jinak musím říci, že jsme se skvěle bavili – např. všude kolem kruhů byly klece, stejné jako v Lucembursku, a naše Andělka během pěti minut pochopila jejich záklopný systém a dokázala se dostat ven! Odměnou jí byl nejen náš smích ale i potlesk ze strany německých vystavovatelů vlčích špiců, kteří seděli vedle nás. Inu česká "vyčůranost" je příslovečná. A další – po výstavišti chodil pán oblečený v plyšovém kostýmu obrovského psa. Vlčí špicové kolem nás před ním vyděšeně couvali, pouze jedné holčině udělal pán svou přítomností velikou radost a dali si i pusu na plyšový čeníšek. Já byla moc zvědavá jak "kontaktní pán" dopadne u nás. Inu, já myslím, že z toho měl málem smrt z vyděšení. Naši psi nadšeně zařvali a Andělka se zjevnou touhou řvala "pusťte mě na něj na šupáka, to něco uvidíte!" A jsem přesvědčená, že ji to všichni věřili.
Andělka alias Houdini
Náš cíl byl splněn – Neroušek na své pouhé páté výstavě v Německu splnil podmínky pro udělení titulu Německý šampion krásy a opravdu jsme na to moc pyšní i vděční. Přesto si z téhle výstavy budu pamatovat především bázlivé či agresivní špice. Škoda, takhle je totiž mohli vnímat i diváci a to pro naše plemeno není právě ta nejlepší vizitka.
Publikováno 7.5.2007. Uveřejněno se souhlasem autorky.