Zde se nacházíte: Výstavy > Reportáže > 2008
Národní výstava psů Brno říjen 2008
Magdalena Hodálová (spicove@centrum.cz)
Podzimní národní výstava v Brně slibovala mimořádný zážitek. Ten z vás, kdo zažil posuzování pana Karla Hořáka, dá mi jistě za pravdu. Letos jsem se ale rozhodla užít si brněnskou výstavu trošku jinak, než obvykle - nevystavovat, nepracovat v kruhu, neklábosit s přáteli, nefotit psy venku, pouze sledovat dění v kruhu a v tomto případě i zaznamenávat vtipné bonmoty i věcné poznámky pana rozhodčího.
Bylo na co se koukat v každém případě, ovšem posuzování starých známých psů v podání pana Hořáka dostalo zcela nový šmrnc a ráda se s vámi podělím jak o své, tak o páně Hořákovic dojmy ze psů (uvedeny kurzívou).
Jako první nastoupil jediný japonský špic na výstavě. Jusuke dělá čest svému plemeni, které je mimořádně přátelské a na rozdíl od správného špice k cizím lidem důvěřivé a mazlivé. Jusukemu chybí 1x P4, tuto jedinou chybičku však vynahradila jeho báječná povaha a musím říci, že pan rozhodčí se s ním na zemi mazlil ze všech psů nejdéle. Došlo i na pusinky a olizování a snad neurazím páníčky, když prozradím že o jejich mazlíkovi pan rozhodčí prohlašuje že je to „šukálista a sexuální maniak“. Právem si vysloužil BOB.
Bayan Jusuke Lukato Gold
U malých bílých špiců ve třídě mladých nastoupil Alánek Jamamba. Pana rozhodčího nadchl pro „vynikající osvalení, ten má svaly jak Švarcenégr!“
Vilda - Vellie Velvet Chérie Boheme ve třídě vítězů podstoupil důkladnou prohlídku chrupu, jako ostatně všichni předvedení psi, pan rozhodčí totiž důkladně kontroluje i M3. Po dotazu na zuby prohlásil tento psí dr. House - „Všichni lžou! Panička lže, že je plnochrupej - no není, dyť nemá emtrojky!“
Vellie Velvet Chérie Boheme
Stejná situace se opakovala u mladých fenek - „Všichni mi lžete, všichni tvrdí že jsou plnochrupí, to je hrůza!“ Nutno říci, že od této chvíle už nikdo o plnochruposti svého psa nic netvrdil.
CAJC získala Angelica z Olinčiny říše, druhá byla Anetka Jamamba. V boji o BOB pak zvítězil Vilík a panička si vysloužila důkladnou pusu na tvář, stejně jako všechny pozdější vítězky.
V malých černých se předvedlo 7 pejsků. Mladý Kreatic se mi moc líbí a vysloužil si pouze drobné výtky - „ještě ne čisté černé barvy srsti, trochu delší hřbet a šířeji nasazené ucho“. To ovšem pan rozhodčí vytýkal většině špiců a nutno říci, že většina špiců opravdu široko nasazené ucho má. Přiznejme si, právě proto, že jde o většinu, už nám to ani nepřijde jako chybka. Správné je ale ucho malé a opravdu vysoko nasazené! To se bohužel vídá spíše zřídka, věřte ale, že jakmile uvidíte psa s takovými oušky, určitě vás zaujme jakožto typický špic.
V mezitřídě se sešli dva pejsci, každý jiný. Impík je krásný a suverénně se předvádějící pes, bohužel se tentokrát se svojí malou paničkou cítil nejistě a nezvedl ocásek. To, plus vybočené tlapky PK v pohybu, pro něj znamenalo VD1. VD2 pak patřilo Gorkovi, o němž pan rozhodčí prohlásil že je to krásná fena. Pejsek silně línal a navíc je opravdu dost drobný a to po všech stránkách, však také hláška při kontrole zubů zněla: „Si musím vzít jiný brejle, má tak malinký zuby!“
U Ricka v třídě otevřené se pan rozhodčí toho dne dočkal prvního blízko nasazeného ucha, vytkl pouze vybočené tlapky HK. A ve vítězích nebylo o čem mluvit, můj stálý favorit Bugsy je krásný a elegantní pes.
Cora ve třídě mladých měla naopak ucho měkké a příliš široko nasazené - „fakt až po stranách hlavy“ a kromě toho „má růstový problém - je přestavěná, jak říkají tady Moravácí - vyňóchlá“. Pubertální psí slečna se musela spokojit s V1, ale panička to vzala s humorem.
Cora z Tichého háje
Jediná dospělá fena Uma-Adelheida mě osobně velmi překvapila, je to velmi krásná fena, které by pan rozhodčí pouze přál lepší ucho (jak jinak).
V hnědých nastoupila opět Petra, tentokrát s mým oblíbencem Zorikem, což vyvolalo následující dialog na téma: „Vy už jste tu byla.“ - „Mně se tu líbí!“ - „Já se vám líbím?“ Zorik nezklamal a opět předvedl svůj nejistý ocásek, čímž si vysloužil nálepku „poseroutka“.
Libuška Divišová pro změnu nezklamala s veteránem Enngim: „Vy jste veterán?“ - „Veteránka, nevypadám na to?“ A na to už neměl pan rozhodčí co říct.
Dája ve třídě puppy vyvolala obrovské nadšení, doslova cituji: „Ježiš, co to jé? To má ocas jako krysa! To je koťátko, to má uši jak netopýr!“ Je fakt, že právě takové bezprostřední reakce rozhodčího mnozí majitelé občas nerozdýchají a urazí se. Mně osobně se naopak taková upřímnost líbí a věřte, vždy je myšlena v dobrém. Je fajn, že majitelé Dáji odcházeli spokojení, fenečka byla skutečně legrační, ale nadějná a perspektivní. V posudku mj. stojí: „Ve vývinu - přestavěná záď, 'žádný' hrudník, 'žádná' srst, nebojácná!“. Za svůj skvělý temperament si vysloužila největší a opravdu upřímný potlesk.
Dorostenka Grétka se díky podobnému temperamentu příliš nepředvedla a vykoledovala si ponaučení, že „fenu je nutno ukáznit“.
Po důkladném zvážení získali tituly Národních vítězů Bugsy a Uma-Adelheida a po ještě důkladnějším zvážení připadl BOB zcela zaslouženě Bugsymu.
psi o BOB
Malé nové barvy zahájil Šlahůnkovic Oscar, který se mně osobně velmi líbí, přesto nebo právě proto, že jde o přerostlého poma.
Ve třídě otevřené byl velmi krásný pejsek z Polska, bohužel měl nepravidelný skus a také PK měl v pohybu vzadu užší.
Jako další se představily dvě fenky tak rozdílné, jak jen je to možné. Doris a Baby působí vedle sebe doslova jako David a Goliáš. Obě jsou přitom hezké a typické. Pan rozhodčí se dlouho nemohl rozhodnout a nakonec o pořadí rozhodl pouze „mírný úbytek pigmentu na nosní houbě“ u Doris.
Doris Arpel Bohemia a Baby Zlatý prach
Acony v mezitřídě kromě užšího postoje vzadu nebylo co vytknout a CAC získala bez potíží, zato Olinka si za stejný titul vyslechla na účet dobře živené Sárinky své. Cituji zlomeček: „Fenka je v až příliš blahobytné kondici. Ale slečna si klekla, tím si mě koupila, odpustíme jí to vypasení.“
Další CAC patřil krémové Arii ve třídě vítězů a už nastoupili oranžoví špicové. Corry je zatím opravdové mládě, ale nepříliš starší dorostenec Barny je na svůj věk už vyzrálý a nesmírně atraktivní pes. Veřím, že ho čeká zajímavá výstavní budoucnost.
CAC u psů získali Cipísek a London, byť s volnějším ocasem. Nebohý pan Šlahůnek se nehlásil o posudek a vyslechl si: „Já jsem myslel že jsou nepořádný jen ty baby - é - dámy od špiců, ale von je to chlap!“. (Dámy od špiců, neměly bychom se nad sebou zamyslet?) Elf ve stejné třídě si vysloužil VD za zplstnatělou, polehlou srst - „předveden v nemožné vlasové úpravě“, škoda.
Mladá Hellys získala nejen CAJC, ale později i krásné třetí místo v závěrečných soutěžích. V mezitřídě vyhrála CAC Cácorka a VD připadlo Assis. U veteránky Rose pan rozhodčí marně hledal varlátka a při prohlídce chrupu si zaveršoval: „Ta má zubů plnou hubu!“ „A ten ocas!“ Ten má Sina opravdu parádní.
Ve vlkošedých se mi velmi líbil mladý import Tiny Pom's Exotic Grey Echo, bohužel nezvedal ocásek a na rozhodčího vrčel. Ten mladé handlerce poradil, ať si každý týden bere domů jiného milence, aby si pes zvykal na chlapy a když namítla že je jí stěží 18, dal k dobru vtip: „Jak píše ta cikánka do časopisu do sexuologické poradny - Milá poradno, je mi 13 let a jsem ještě panna, znamená to že můj otec je homosexuál?“
Tiny Pom's Exotic Grey Echo
Akimovi ve vítězích byla vytknuta pouze na psa slabší kostra a tak nastoupil do soutěže o NV stejně jako Oscar, polský Martini Boy, Cipísek a London. Bez ohledu na to, že Oscar byl skutečně nejpohlednější, si jej pan rozhodčí vybral zejména kvůli povaze - je to to totiž, ač jde o čistokrevného poma, „naprosto voprsklej špic“! A to rozhodlo.
Národního vítěze ve fenách si vybojovala Arie a s Oscarem, Hellys a Rose to byla pěkná a vyrovnaná soutěž o BOB. Ten nakonec připadl Oscárkovi.
soutěž o BOB
Ve střeďácích byla účast téměř nulová. Jediná bílá fenka získala BOB a v nových barvách stačila Danttemu na BOB v konkurenci s oranžovou Betynou i taková vlasová kondice, v jaké snad doposud nebyl (myšleno mizivá). Paradoxně BOB získal „za srst“, což myslím paničku Dášu upřímně pobavilo.
Trpasličí černý Cyr je úhledný pejsek, který se opravdu povedl a CAJC si plně zasloužil. Andre v oranžácích je páně Hořákův miláček z mnoha dalších výstav a BOB mu patří právem. CAJC a krásný posudek si vykoledovala oranžová Spirálka. No řekněte, koho by nepotěšila formulace: „Fena uchvátila rozhodčího svým fantastickým pohybem!“
U další Zdenčiny fenky pochválil rozhodčí pro změnu „překrásný nůžkový skus“ a takto k ní promlouval: „Nesynko, počkej, strejda musí vidět zuby!“ Moc se mi líbilo, že ačkoliv každému pejskovi byly prohlíženy i M3 a rozhodčí mnohdy páčil tlamičku až akrobaticky, pokaždé se s pejskem nejdřív skamarádil, pomazlil, zeptal se na jméno a tím jej pak přátelsky oslovoval. Oproti mnohdy studenému nezájmu jiných rozhodčích to bylo velmi milé a doslova rodinné posuzování.
Za Nesynkou skončila s VD2 Emily, u níž se bohužel sešlo několik chybiček (nepravidelný skus, úbytek pigmentu na nose, vybočuje levou PK). Škoda, fenka je jinak celkově velmi krásná.
Mně osobně opravdu uchvátil oranžovobílý Dexter - tento import se strakošímu duu Hanka-Věrka opravdu povedl. Překrásný pes.
Ostatní tři trpaslíčci v nových barvách bohužel z různých důvodů odstoupili. Orange sable Bazzy se nepředvedl, strakaté Ornelce chybí 2x řezák a Turissa má velmi nepravidelný skus (2x nůžky, 3x předkus, 1x kleště).
Velmi zvědavá jsem byla na velké černé špice. Formička se Štěpánkou se snažili a vyběhali si BOB, kromě výborného předvedení si pan rozhodčí pochvaloval jak je Formator „ukecanej“.
Druhý Balú jej však naprosto uchvátil, je skutečně velmi impozantní (srstí i výškou). V posudku však stojí: „Jedná se o velmi pěkný exemplář s typickou výškou, typický samec, výraz hlavy však ruší příliš světlé oko - žluté.“ a to rozhodlo o nezadání titulu. A já musím s panem rozhodčím souhlasit („Je jak tygr, bych se ho bál!“). Špic by podle mého názoru a hlavně podle standardu měl mít černé, respektive tmavě hnědé oko, samozřejmě kromě hnědých psů, ačkoliv i u těch je co nejtmavší oko žádoucí. Přesto se čím dál tím více setkáváme se světlýma očima a protože je to tak častý (a silně dědivý) znak, už nám to ani nepřijde, podobně jako u výše zmiňovaných široko nasazených uší anebo dalšího častého a tolerovaného jevu, dlouhého formátu těla. Ale co je časté, nemusí být ještě správné.
Balú Black Re-Jan Moravia
Ze tří vlčích špiců se kloudně předvedl jediný - Chriss získal BOB bez námahy, protože další dva, Art a Amálka, neukázali zuby a tím bylo vymalováno.
Za sebe můžu říci, že posuzování se mi velmi líbilo, bylo rychlé, odborné, vtipné a důkladné. Co víc si přát. Většina vystavovatelů i diváků se ke kruhu Karla Hořáka chodí bavit, protože je to opravdový šoumen. A i v případě, že patříte k těm, kterým takový humor nesedí, nemusíte se výstav v jeho režii vzdávat. Za hláškami bez servítek se skrývají bystré postřehy odborníka a věřte, že málokterý rozhodčí-nešpicař má na špice tak dobré oko.
Publikováno 14.12.2008.