Zde se nacházíte: Výstavy > Reportáže > 2008
Světová výstava psů Stockholm 2008
Christa Raddatz (raddatz@grossspitz.de)
My, to znamená Heidrun Bromm a Christa Raddatz spolu s velkými špici Camillo a Carlos, se vydáváme společně na dalekou cestu na Světovou výstavu 2008 do Stockholmu.
Odjezd: pátek ve 22.45 trajektem z Rostocku do Trelleborg. Příjezd: sobota v 6.15 a pokračování v jízdě do Stockholmu. Nekonečná, únavná cesta 700 km po dálnici, přestože kvůli psům zařazujeme každé 2 hodiny příjemnou přestávku. Konečně kolem 17 hodiny dorážíme do Stockholmu a do našeho hotelu, unavení, zpocení, ale velmi napjati, co příští den přinese. Carlos a Camillo jsou rádi, že mají konečně klid.
Sobota, 6. července. Vstáváme časně ráno, abychom stihli být na výstavě včas. Snídaně, procházka na vyvenčení psů, to všechno probíhá velmi narychlo, neboť chceme být na výstavě dostatečně brzy a v klidu. Bohužel z toho pak není nic, protože organizace při parkování je natolik katastrofální, že se nám podaří s vyplazenými jazyky dorazit ke kruhu 15 minut před začátkem výstavy. Před 2 roky jsme Heidrun a já navštívily Světovou výstavu v Poznani v Polsku. Tam žádné problémy s parkováním nebyly, bylo to velmi dobře organizované (srovnatelné s Dortmundem).
U kruhu následovalo radostné setkání se 4 bílými a 4 černými velkými špici a jejich majiteli. Měli jsme pocit, že jsme se ocitli uprostřed veliké mezinárodní rodiny velkých špiců. Ulrike a Pirjo z Finska, Liselotte a Nils z Dánska, rodina Deutschländerých a rodina Bussových z Německa.
Pak začalo posuzování: Martha Heine z Německa měla, stejně jako všichni ostatní rozhodčí, za úkol posoudit 20 až 25 psů za hodinu, což znamená asi tak 2 minuty na jednoho psa. Paní Heine to zvládla. Za hodinu posoudila všechny psy: 15 aljašských malamutů a 8 velkých špiců, celkem 23 psů. Paní Heine posuzovala velké špice bezvadně, dokázala bych si dobře představit i ne nějaké německé výstavě. Bohužel však kvůli přísným pravidlům jakákoli komunikace znemožněna hned v zárodku, byla to práce jak na běžícím páse. „Prosím nerušit.“ Škoda, neboť na světových výstavách v Dortmundu a v Poznani byl vždycky možný rozhovor s rozhodčím či rozhodčí. Pravděpodobně chyběl těmto rozhodčím takový časový rozpis - 25 psů za hodinu. Budeme doufat, že v Bratislavě 2009 bude jiné časové rozvržení.
Ale přestaňme už reptat, neboť všichni vystavovaní velcí špicové obdrželi tu nejlepší známku: Výborný! Byl tu 1 Světový vítěz mladých, 2 Světoví vítězové a 2 Světové vítězky. Velmi krásný výsledek, který dal zapomenout na všechny přípravy a náklady spojené s touto výstavou, neboť aby bylo možné jet se psem na výstavu do Švédska, znamenalo dodatečné výdaje za veterináře ve výši asi tak 150 Euro.Po skončení posuzování nastal konečně čas pro uvolnění, procházeli jsme se svými špici veletržními halami. Chtěli jsme si konečně dát pořádnou kávu, to však ale nebylo možné, neboť restaurace byly všude opatřeny velikými kulatými cedulemi: Vstup se psy zakázán. Byli jsme nejprve šokováni, pak jsme si ale jednoduše vynesli stůl a židle z pro psy zakázaného území a vychutnávali si společně s našimi psy zaslouženou kávu. Přesto však v nás zůstává hořká chuť na jazyku, neboť jsme přece byli na výstavě psů, a naši psi tu jak se zdá nebyli vítáni. To není v pořádku. Doufejme, že v příštím roce v Bratislavě nás i naše psy uvidí stejně rádi, jako tomu bylo před 2 roky v Polsku. Adieu, Stockholme!
Související články:
Publikováno 11.2.2009. Překlad: Mgr. Alexandra Benaková, benakova@gehe.cz