Zde se nacházíte: Vaše příběhy > Andělčin deníček
Šest měsíců v životě štěněte (13. díl)
Stanislava Jansová (amarion@faraonskychrt.cz)
Naší Andělce (Ana Angel Danubia Stern), fence velkého černého špice bylo už 6 měsíců. Půl roku - někdy doba k nepřečkání dlouhá, někdy úsek života, který kolem nás jen proletí. Z roztomilého černého medvídka vyrostla nohatá slečna a já se někdy neubráním vzpomínkám či jejího srovnávání s Nerem.
Andělka byla od první chvíle našeho setkání osobností s jasným názorem a požadavky. Svou rychlostí - jak pohybu tak reakcí - mě udivovala. Byl-li, a neustále je, Nero od štěněte velký kliďas a pohodář, ve chvílích volna pak až lenoch, Andělka je jeho pravým opakem. Je k neutahání, neustále vymýšlí nové hry, činnosti, nesnese klid a nudu, pořád musí být v pohybu. Miluje aportování, neustále musí něco kousat, hryzat, držet v tlamě a tak ji na vycházkách často potkáte s nějakým kusem dřeva v tlamce. Čím větší tím lepší...
Ostatně Andělka je zářným dokladem toho, že rčení "za vším hledej ženu" platí i u psů. Neopustil-li Nero dřív zahradu byť byla otevřená vrata dokořán, byla to Andělka, která mu ukázala, že přeskočit plot, díky letošním sněhovým závějím o poznání nižší, a vydat se na průzkumy k sousedům, je prostě skvělá zábava. Pokud si Nero dříve vyhrabal jednu jedinou díru na zahradě a v ní spokojeně odpočíval, díky Andělce pochopil, že mít nory na každém čtverečním metru zahrady má taky něco do sebe. Pokud dříve Neru nezajímala ostatní zvířata, dnes se s chutí přidá k Andělce a proženou spolu vše co se hýbe. Předhánějí se spolu kdo najde a sežere víc různých hnusotin, kdo nejvíc vyděsí blafnutím za zadkem vybranou lidskou oběť, kdo nejrychleji roztrhá a zničí jakoukoli hračku v dohledu a kdo dokáže za den ukrást co nejvíce věcí jak k hraní tak k žrádlu z tašek či kapes nejen našich ale i cizích lidí.
Některé své zvyky, ale zatím Nero nemění - nesnáší kaluže a bahno a pečlivě se jim snaží vyhýbat, na rozdíl od Andělky, které je to naprosto jedno. Zbytečně nikdy neštěká, kolemjdoucí jen ostražitě sleduje a pouze oznámí jejich příchod krátkým štěkotem. Zato Andělka... Ta kdykoli se vyřítí z baráku, už pro jistotu hned ječí. Vše za plotem ji zajímá, vše komentuje dunivým štěkotem a běda vstoupí-li někdo k nám na zahradu! To se rozčílí na míru nejvyšší a postižený se má co ohánět aby zachránil své kalhoty. Stejně jako ji rozčílí každý pes za plotem, který se na ni dovolí jen podívat. Okamžitě s ním začne běhat podél celého plotu a od plic mu vynadá co se do něho vejde. Nero se na ni, v takových chvílích, jen nechápavě dívá.
Na cvičáku je ale Andělka vnímavá, zapálená a s obrovskou ochotou se vše učí. Za pamlsek udělá cokoli a v tu
chvíli ji nezajímají ani ostatní psi ani lidé. To mají s Nerem společné. Ale přece jen - žádné rozbouřené hormony ji nenutí neustále vše očichávat či se snažit nakrýt vše co má čtyři nohy i za cenu, že uteče paničce. Tohle období jsem si asi měsíc u Nery skutečně "užila"a u Andělky si tak vychutnávám její nezájem o vše okolo. Když se pracuje, tak se pracuje...
Díky skutečně nepříjemné a dlouhé zimě umí zatím Andělka méně věcí než Nero v jejím věku, zvládá přivolání, předsednutí, chůzi na vodítku, na krátkou vzdálenost i bez vodítka, usedání u nohy, povely sedni, lehni. Aporty mi odevzdává až po kratším či delším přesvědčování, což mi naprosto nevadí, hlavně že má zájem, zbytek se dodělá velmi rychle. Začínáme trénovat "zůstaň" a byli jsme i na prvních stopičkách. Na obranách je její projev naprosto odlišný od Nery. Ten až od svých dvou let chápe, že může být na figuranta "zlý" , štěkat na něho, hlídat před ním věci, ale stejně - pokud na něho mazlivě promluví, může si prdelku uvrtět. Andělka je vznětlivá, uštěkaná, ráda si věci hlídá, bojuje o ně. S chutí hraje zlého hlídače a trhače. Nicméně při srovnání s reakcemi stejně starého štěněte německého ovčáka na obraně je evidentní, že chování psa obranáře špicům vlastní není. Jsem ale pevně přesvědčena, že ve skutečném životě a v případě nutnosti, by mě a naši rodinu oba psi razantně bránili.Samozřejmě také běhá agility a do všeho jde s neskutečnou vervou a beze strachu.
Vzhledově se Andělka od Nery na první pohled liší. Mají ideální rozdíl v pohlavním výrazu - jak v typu hlavy tak stavbě kostry. Při zhruba stejné velikosti je fena, samozřejmě, mnohem lehčí a jemnější. Největší rozdíl je ale v jejich srsti. Nero má dlouhou jemnou srst s velmi hustou podsadou, díky níž budí dojem medvěda. Andělka má srst tvrdou až drátovitou a bez podsady. Je evidentní, že i ona ji bude mít časem dlouhou jako Nero, nicméně bez takové hustoty. Barva její srsti je ale zase všude na těle uhlově černá s výrazným leskem. Vysvětlení je jednoduché - Andělka pochází z čistě černých rodičů a předků, hustou podsadu Nerovi dali do vínku vlčí špicové.
A ještě jeden markantní rozdíl mezi nimi vidím. Je to rozdíl daný rozdílem mezi psem a fenou, tedy v drtivé většině případů. Nero je veliký mazel, ale na straně druhé i velmi dominantní pes, kterému často musím dokazovat svou převahu a své vůdčí postavení v naší "smečce" a bude to tak, bezesporu, po celý jeho život. Nutí mě být ve střehu a přemýšlet vždy o krok dál nad jeho i svým chováním. Aby zde nedošlo k mýlce - ono dokazování převahy se neděje za pomoci fyzických zákroků a trestů!
A zrovna tak se nejedná o "zlého" psa, ale o přirozeně dominantního, který, pokud mu to člověk a dá k tomu svým chováním příležitost, převezme roli vůdčího zvířete. Tak mu velí jeho pudy a tak se tomu děje už po staletí ve vlčích smečkách. Andělka je naopak fena mírná, ve vztahu ke všem rodinným příslušníkům jemná a poddajná. Je velmi citlivá na intonaci hlasu. Není v ní ani stín touhy prosadit se vůči lidem, nicméně očekávám, že se bude snažit zaujmout co nejvyšší roli v naší psí smečce. Rozhodně tedy ne proti Nerovi, toho naprosto uznává a má z něho velký respekt, stejně jako z naší staré feny faraonského chrta, ale máme i menšího psa a fenu.
Půl roku života... Mám možnost mít vedle sebe dvě mláďata - jedno psí a druhé lidské, a každému z nich jako by čas běžel jinak. Ale je zajímavé, že se ty dvě holky hned "našly" a už teď jsou obrovské kamarádky. Andělka vydrží v klidu ležet, když s ní Stázka dělá "berany berany duc", ví, že když k ní Stázka přijde a začne něco v podivná "hatlamadětštině" povídat, musí jí dát "pusu" přes celý obličej a při jiném "povelu" zas její ruku uchopit jemně do tlamy a obcházet s ní pomalu kuchyň. Na oplátku má Andělka zajištěný stálý přísun sušenek, rohlíků, jablek, banánů, bonbonů a všech jiných dobrot, které jí Stázka ráda přenechá. V určitých chvílích a rekcích jsou si tak podobné, zvlášť při společné likvidaci obýváku, až se musím smát.
Ana Angel je naše vytoužená holčička. Plná energie, stále dobré nálady, chuti vymýšlet stále nové a nové lotroviny a hry. A na straně druhé jemné, něžné a citlivé stvoření. Prostě Andělka s čertem v těle...
Publikováno 15.4.2006. 2006, pro www.spicove.cz