Zde se nacházíte: Vaše příběhy > Návštěvy
Na návštěvě u... Iriny Klosové
Jan Šimeček (photojs@seznam.cz)
Základní lidskou potřebou většiny z nás je potřeba lásky. Pocit, že máme někoho nebo něco rádi. Proto se obklopujeme lidmi, zvířaty či věcmi. Paní Irina má ráda děti a psy. Jak sama říká, obojího má hodně. Vychovala čtyři děti. Její rodinu vždy doprovázela smečka psů, mívala jich prý i sedm. Momentálně její domácnost obývají čtyři psi. Soft coated wheaten teriér "Sunny" a tři erdelteriéři. Chov psů je v rodině paní Iriny tradicí, a jak říká, byla typickým dítětem, opakujícím neustále ono slavné zaříkávadlo "mámokupmipejska". Tato dětská touha byla nakonec vyplněna štěnětem kokršpaněla. Koncem šedesátých let však paní Irina uviděla na brněnské výstavě erdela, a bylo rozhodnuto. Toto plemeno má v sobě cosi zvláštního, těžko definovatelného. Toto cosi však vyvolává závislost na celý život, takže většina chovatelů bývá erdelům věrná, případně se k tomuto plemeni oklikou stejně vrátí. Přestože erdela míval například president Beneš, nikdy se toto plemeno nestalo módním.
Zatím nejúspěšnější a zřejmě také mezi chovateli nejznámější je nyní jedenáctiletá fenka Folly. Kromě úspěchů na výstavách i ve výcviku se tato psí dáma proslavila mnoha veselými kousky, které měly jediný cil: získat pamlsek. Zde musím podotknout a zdůraznit, že paní Irina své psy řádně a dostatečně krmí. Většina erdelů se však vyznačuje mimořádnou chutí k jídlu a za plnou misku by učinili cokoliv. Paní Irina dnes vzpomíná na chvíle, kdy si byla u chovatelky MUDr. Philippové vybrat své budoucí štěně. Malá Folly byla samozřejmě přistižena u misky, které se naplno věnovala. Jen na okamžik se vrhla ke své budoucí paničce, ale pak se znovu věnovala své oblíbené misce. Tento okamžik však byl rozhodující. Mezi téměř legendární historky patří zuby otevřená a dokonale vyprázdněná plechová konzerva hovězích jater. Když opomineme drobné loupeže šišek salámů, sáčků s piškoty i několika řízků, asi nejoblíbenější zůstane hra "na planý poplach". Ať na chalupě, nebo v pražském bytě, je každý příchozí, případně kolemjdoucí vítán štěkotem a úprkem celé smečky k vratům či domovním dveřím. Samozřejmě i paní Irina sejde podívat, kdo přichází. V tom okamžiku se Folly, která poplach vyvolala, vrací a nekompromisně vyčisti stůl od všeho, co může jen trochu zachutnat. Na cestě ani za dveřmi samozřejmě nikdo nestojí...
Vedle výchovy dětí a psů však paní Irina stihne ještě záchranářský výcvik. Začala Folly nenápadně cvičit vyhledávání osob v lavinách. Na první soutěž se přihlásila jako náhradník a uspěla. Přidala vyhledávání osob v sutinách. Po úspěchu na mistrovství republiky v Českých Budějovicích Folly startovala i na mistrovství světa IRA (Mezinárodní organizace záchranářů) v Oseku a rakouském Salzburgu. O tom, že erdel je plemeno vhodné k záchranářskému výcviku, svědčí titul dvojnásobného mistra světa a mistra Rakouska, kterým se může pochlubit mistr sportu Pavel Šabacký z Brna. Tohoto mimořádného úspěchu dosáhl právě s erdelem z chovu paní Klosové. Jde o slavného potomka zmíněné Folly. Paní Irina pořádá tzv. lavinové tábory v Krkonoších, stává se členkou Pražské záchranné brigády a v klubu chovatelů erdelů vykonává funkci výcvikáře. Teprve nemoc přinutí paní Irinu část aktivit omezit, nicméně nyní pokračuje ve výcviku Etelky, dcery Folly Terno. To všechno stihne tato drobná, nesmírně energická dáma s neustálým úsměvem na tváři. Paní Irina patří k lidem, ze kterých vyzařuje téměř vždy dobrá nálada a především nevšední smysl pro humor. Záchranářství je věc vážná a je určena pro chvíle dramatické a vypjaté. To možná vede k tomu, že někteří záchranáři se začnou hrát příliš vážně. Polovojenský dril, který je u brigád nutností, bere paní Irina s veselým nadhledem a jak přiznává, už ji to stálo i nějaké body v soutěžích.
Šéfem smečky je nyní desetiletý pes vzácného plemene soft coated wheaten teriér, který pochází z prvního vrhu u nás. Ten se dostal k paní lrině poněkud oklikou, když jej zde zanechal vojenský atašé amerického velvyslanectví, odvolaný k jiným povinnostem. Toto původem irské plemeno je známé jako lovecké, nicméně například ve Švédsku se také používá s úspěchem jako záchranářské. Nepodařilo se zjistit, zda za posledním kouskem smečky stojí právě Sunny nebo některý z erdelů. Každopádně kdosi prokousl nádobku s barvou ve spreji, ta za zběsilého syčení a údivu všech psů začala létat čerstvě vykachlíkovanou a vymalovanou předsíní, kterou ozdobila velmi působivým grafitti. Až se tedy jednou ocitnu zavalen či zasypán, budu si přát uvidět nad sebou rozesmátou tvář paní Iriny pod červenou přilbou a snad budu mít po ruce i nějaký pamlsek pro její Folly...
Publikováno 30.8.2004. 1998, uveřejněno se souhlasem autora.