Zde se nacházíte: Vaše příběhy > Psí život
Zloprcek (39. díl)
Hana Toulová (toul@volny.cz) http://www.cherie-boheme.com/
Při vší lásce, kterou chovám ke své smečce, musím připustit, že některé psí slečinky i pánové jsou z rodu „podpalovačů“. I v této oblasti jsou povahové rozdíly. Jeden z nejaktivnějších provokatérů je Leika (Zulejka). Ač vzrůstu nevelkého, nemine jiného psího kamaráda, aniž by mu ze zálohy ňafla do ucha nebo se pokusila ho štípnout do zadní partie. Při průchodu ostatních psů okolo ní ječivě upozorňuje, že „ONA je tadýýý a chce takýýý“. Musím být dost ve střehu, aby jí někdo její zlomyslnické manýry neoplatil.
Dalším adeptem na titul Zloprcek je Mona (Honey Moon). Dospělé psy nechává na pokoji a tváří se unyle. Ale štěňata si před ní nejsou jistá ušima ani ocáskem. Co se jí podaří uchvátit, za to popotahuje, i když původní vlastník vydává skřeky „zabili, povím“. Další její vášní, bez které bych se ráda obešla, je voda. Přijít ochránci přírody, tak mne sejmou, že psi nemají k dispozici vodu. Což o to, oni ji měli, ale neznáte Moninu. Voda v jakékoli nádobě ji provokuje natolik, že nepopustí, dokud ji nevylije. Obzvláště ráda si ve vodě máchá přední nožičky. V této fázi se jedná o souboj intelektu. Vymyslela jsem vodu do velké mísy (je těžká, to nevylije) – soustředěnými skoky rozhoupala hladinu a dobře mířeným posledním šťouchancem byla velká mísa na boku a voda v prostoru. Pořídila jsem menší mělkou misku (má nízko těžiště, to nevylije). Nebudu vás napínat. Vylije. Další miska byla s přehnutým krajem. Nedá se pod ni strčit nos ani tlapka, nedá se rozhoupat. Má nízko těžiště. (To nevylije). Kdepak. Systematickým prudkým posouváním lze z misky vodu vycmrndat, aniž se miska převrátí. Mohla bych napsat stať, jak se žije s vodou obsahu cca 250 ml vylitou na podlaze v kuchyni. Nejen vylitou, ale i rozťapkanou... Ještě na mne zírají vyčítavě, že miska s vodou je PRÁZDNÁ, obsluha se fláká, vodu nedoplňuje a oni by tak moc chtěli pít. Nerada přiznávám, že v souboji na body zatím vede Mona. Dokáže vylít vodu kdykoli, kdekoli. Mým nejlepším přítelem je vymačkávací mop. Trénuju postřeh, protože vylitá voda musí být z obytného prostoru zlikvidována, než ji objeví můj tematický vedoucí. Jeho poznámky hodnotící vliv vylité vody na životní prostředí jsou dost nemístné. Jako by bylo něco divného v kuchyni čvachtat vylitým hrnkem vody, že.
V kapitolce o zlatíčkách není možné přejít bez povšimnutí Andulku (Miranda). Naši miloučkou běloučkou Anduličku. Její vášní není voda. Její vášní je a) být vedoucím, proto se pokouší dominovat nad kýmkoli za jakoukoli cenu, b) hlídání, musí seřvat co se hýbe, protože to za ni přece nikdo neudělá a vyprovokovat hromadný povyk je tak fajn... Kdyby hyperaktivní Andulky nebylo, bylo by ve vsi mnohem klidněji. c) jejím koníčkem je svoboda a heslo „přeskoč, přelez, případně i podlez“ hlavně zdrhni za každou cenu. S grácií přeskakuje a přelézá ploty, svoji velkost (cca 2 kg) při tom nebere v úvahu. Navštěvuje souseda, aby ho zkontrolovala, seřvala a eventuálně mu umístila bobiše na prahu (sousede díky za bezbřehou toleranci). Díky svému pracovnímu nasazení nemá ani čas se Andulička množit. Uznejte, že přeskakování plotu s pupíkem nemůže skončit jinak, než špatně.
Takto bych mohla pokračovat. Adepti na titul Zloprcek jsou asi všichni. Bez nich by tu byl klid, pořádek a štábní kultura. Pravděpodobně bych se unudila k smrti. I když jsou dny, kdy bych nějakou nudu a ticho velmi přivítala. Ale asi až v příštím životě.
Publikováno 30.8.2009. 2009, pro www.spicove.cz